Zastavovač času I.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zastavovač času - pro časopis Cykloturistika č.1/2018

Roky jsme se v Cykloturistice potkávali s Andrejem Haladou a jeho sloupky s názvem Na vzduchu. Vždy jsem je četl s radostí a byly pro mě inspirací. Plně rozumím autorovo únavě a rozhodnutí seriál Na vzduchu ukončit. Často jsem se s Andrejem ztotožňoval, jeho myšlenky mi byly blízké, a cítil jsem z nich, že tady se nejezdí na výkon, ale na pohodu. Laťka je vysoko. A na mě je teď těžký, ale radostný úkol, v jeho stopách pokračovat.

Před pár dny jsem slavil narozeniny. Dostal jsem od dětí krásný dárek. Nejhezčí dárky jsou takové, které se nedají koupit. Dostal jsem dárkový poukaz. Jmenuje se Zastavovač času. A k poukazu návod s těmito instrukcemi: Spi, jak dlouho chceš. Zastav krásný moment a vychutnej si ho. Když se ti něco nechce udělat, jednoduše to odlož. Jdi do lesa. Hned.

Jak by bylo úžasné čas opravdu zastavit. Kopec bychom vyjížděli stále stejně svižně mladí jako vždy, uháněli krajinou s modrým nebem nad hlavou, všechny starosti bychom jednoduše odložili. Místo toho ráno vstáváme do práce, domů se vracíme utahaní, o víkendu se přemlouváme sednout na kolo a někam vyrazit. Pak se přemluvíme, vyrazíme – a nelitujeme. Čas se opravdu zastaví. Jan Werich napsal, že čas strávený na rybách se nepočítá. Já věřím, že čas strávený na kole se nepočítá. Cyklistika má tolik krásných možností. Můžete závodit, můžete polykat kilometry na silničním kole, můžete sjíždět singletreky či řádit v terénech. Nebo si vyjet jen tak za barák. S partou anebo si vyrazit sám. Kolo vám dá volnost a svobodu. Jet si za svým cílem.  Anebo bez cíle. Nikdy jsme nežili v rychlejší době. O náš čas a pozornost usiluje tolik faktorů. Mobil, televize, rádio, facebook, instagram, Outlook, Excell, časopisy, noviny, zprávy, billboardy. A k tomu všichni stále někam spěcháme. V práci i při odpočinku. Mnozí sedneme na kolo, a zase někam spěcháme. Chceme stihnout to i ono. Nezastavíme se. Spěcháme, spěcháme, stresujeme se. Také se mi často stává, že jdu městem do práce, z práce, na schůzku a najednou se přistihnu, jak s vyplazeným jazykem a myšlenkami v obrátkách se ženu jak blázen, a myslím na to, abych tu schůzku stihl, abych nějaký úkol stihl vyřídit. Co chci vlastně stihnout? Co se stane, když přijdu o pár minut později? Co se stane, když dnes ujedu méně kilometrů? Spěcháme životem, a pak spěcháme i v odpočinku. A odpočinek je pro mnohé z nás kolo. A když vám při jízdě na kole zazvoní mobil? Mám přece volno, ale co když se něco důležitého děje v práci? A jak tak přistihnu při chvátání životem sám sebe, úplně se vyděsím, kam se to zase ženu, a co mi zaneřádilo tolik hlavu. A jak si ten spěch uvědomím, řeknu si, zpomal, blázne. Přinutím se zpomalit nejen chůzi, jízdu, práci, ale i myšlení. Kolikrát stačí jen si uvědomit ten spěch v hlavě, a přehodit výhybku.  Mám návrh. Podělím se s vámi o můj dárek k narozeninám, o zastavovač času. Mám ho dost. Stejně jako vy. Je to o hlavě. Uplatnit ho můžete kdykoliv, kdy si vzpomenete. Když se přistihnete, že práce vás válcuje a nestíháte. Uplatníte poukaz, a počkáte až se to kolem vás přežene. Řítíte se krajinou, protože chcete stihnout ještě to a ono. Uplatníte poukaz, a zpomalíte, místo tachometru budete sledovat okolní krajinu, a uvědomovat si, jak je na světě krásně. Jak nádherně svítí slunce, jak krásně voní stromy v lese, kterým projíždíte, jak kolo pod vámi slastně vrní a poslouchá vás na slovo. Nebo je mlha, zima či snad prší? No a co? I déšť je krásný. Slunce svítí pořád, i když je schované za mraky. Špatné počasí neexistuje. Stačí si uvědomit, že dnes nejedu na výkon, ale na krásu. Zamyslet se, jakou krásnou krajinou jedu, dívat se kolem sebe a stát se součástí přírody a vesmíru. Zastavovač času máme každý sám v sobě.

Foto a text: Romek Hanzlík www.facebook.com/zastavovaccasu