Snowdonie – krajina, kde možná potkáte i Gandalfa

Llynnau Cregennen

trasa ze srpna 2018 Moje vyprávění se odehrává v národním parku Eryri v horách Mynyddoedd Cambria, v pahorkatině známé jako Elnydd v hrabství Gwyedd, v zemi jménem Cymru. Nepřipomněl jsem vám Hobita a Středozemi? Nikoliv náhodou, protože Tolkien dal elfskému jazyku Sindarin charakter velmi podobný velštině a z této keltské řeči pochází mnoho názvů a postav v Hobitovi i Pánu prstenů. Vítejte v zemi artušovských legend, v Kambrijském pohoří, v národním parku Snowdonie v severním Walesu. V horách tajemných, zemi tajemného jazyka, kde v horách možná potkáte samotného Gandalfa, ale nejspíš nepotkáte vůbec nikoho. Diwrnod da! Dobrý den!

Mapka zálivu s trasou
Mapka zálivu s trasou

Že nepotkáte ani nohu je možná trochu přehnané, protože pokud se vypravíte na nejvyšší horu Snowdonského národního parku na Snowdon, velšsky Yr Wyddfa, 1085 m. n. m., což by se dalo přeložit jako Sněžka, Sněžná hora, potkáte mraky turistů, které sem přivezla zubačka. Hora je populární, protože jde o nejvyšší horu Walesu a současně i Anglie. Ale hned o údolí vedle budete úplně sami, a stalo se nám, že jsme opravdu za celý den nepotkali živého člověka, jen všudypřítomné ovce. Snowdonie není příliš přizpůsobená pro cyklisty, mnoho krásných pasáží je pro cyklisty nedostupné, zejména horské vrcholky. Sjízdná jsou většinou údolí či horská sedla. Většinu času v Snowdonii jsme věnovali sice trekingu, ale na kola došlo také.

Dolgellau
Dolgellau

Kola jsme si půjčili v místě, kde jsme bydleli, v Dolgellau, což se velšsky vyslovuje nějak jako [dɔlˈɡɛɬaɨ], ale moje pokusy to správně vyslovit nebyly příliš úspěšné, a tak raději zůstávám u fonetické výslovnosti vyslovuj, jak čteš. Velšané jsou na to ostatně zvyklí, protože ani Angličané neumí velšské názvy dobře vyslovit. Město Dolgellau je ideálním výchozím bodem výletů do oblasti kolem hory Cadair Idris. Město působí typicky velšsky. Všechny budovy mají typickou fasádu z kamene, směrem do ulice vždy pečlivě lícovaných. Domy se odlišují barevně natřenými vstupními dveřmi, co dům, to jiná barva. Kamenné jsou nejen domy, ale i mosty. Od nepaměti je kámen nejdostupnější stavební materiál, který udal charakter nejen městům, ale i všem horám a údolím. Hory tvoří zejména pastviny s všudypřítomnými ovcemi. Jednotlivé farmy a jejich pastviny jsou odděleny bytelnými kamennými zídkami, táhnoucích se od nevidím po nevidím. A to včetně opravdu příkrých a špatně dostupných terénů. Musela být neuvěřitelná dřina tahat kameny v takových terénech. Místní říkali, že ty kameny do zídek v daleké minulosti skládali Irové, kteří sem jezdili za prací, která v Irsku nebyla, aby uživili svoje rodiny.

Železniční most u Barmouthu
Železniční most u Barmouthu

V místní půjčovně jsme pořídili bytelná anglická kola. V Británii se řídí vlevo, což, na rozdíl od auta, není pro cyklistu příliš problém. Pokud tedy nebudete muset jet po nějakém kruhovém objezdu. Na zrcadlově obrácené kruháky jsem si opravdu nezvykl. A co je překvapení, vypůjčená kola mají opačně i brzdy. Zadní vlevo, přední vpravo. Tak opatrně! Jinak je vše, jak má být, řazení má páčky totožné jako zbytek světa. Jediný další rozdíl je, že veškeré udávané vzdálenosti v Británii, jsou nikoliv v kilometrech, ale v mílích.

Cadair Idris je zahalen dnes do mraků
Cadair Idris je zahalen dnes do mraků

Dolgellau leží v údolí sevřeném z obou stran horami. Údolím protéká řeka Wnion. Z centra je to kousek, co by kamenem dohodil, ke kamennému mostu přes Wnion, a odsud se vydáváme po toku řeky na západ směr moře. Cyklostezka, po které jsme vyrazili se jmenuje 8.Lôn Las Cymru (přeloženo Velšská modrá cesta). Ta protíná celý Wales od severu k jihu, a je součástí sítě národních cyklotras. Místní úsek je vybudován na bývalé železniční trati. Na několika místech se dochovala vlaková návěští, a dokonce i budovy malých útulných nádraží. Jedna věc je pro Wales typická, ať už jste cyklista nebo pěšák. Projíždíte často pastvinami, které jsou ohraničeny zídkami a ploty, a občas musíte sesednout a otvírat si vrata. A zase je za sebou zavřít.  Ovce mají často nastříkané barevné pruhy, aby farmáři věděli, komu která patří. Přestože se vám stane, že budete mít občas ovci v jízdní dráze, netřeba se bát srážky. Je to ovce, kdo vždy uteče první. Přesto není od věci být ve střehu.

Keywords: Wales Slowdonia
Wales Slowdonia

Když jsme dojeli do městečka Penmaenpool, řeka se značně rozšířila, jde o místo, kde se z řeky stává záliv. V Penmaenpool se nachází stylová restaurace vybudovaná z poetického bývalého nádražíčka. Je zde možnost přejet na pravý břeh po krásném starém dřevěném mostě, ale na druhé straně je pouze frekventovaná státní silnice, a tak pokračujeme po bývalé železniční trati směr moře. Cyklostezka kopíruje břeh, a tak můžeme vpravo pozorovat život v zálivu, zejména hojné ptactvo, zatímco vlevo se hned od břehu zdvihají příkré kopce. Než záliv vyústí do moře, je překlenut železničním mostem se stezkou pro chodce a cyklisty. Ten nás dovedl až do letoviska Barmouth. Letovisko je to správné slovo. Město je hojně navštěvované turisty, nabízí dlouhé písečné pláže a řadu atrakcí od kolotočů po nespočetnou řadu restaurací a jídelen. Matyáš si zde objednal hamburger, o kterém tvrdil, že lepší ještě nejedl. Počasí ke koupání nevybízí, je sychravo, oblačno, teplota na rozdíl od Čech, kde sluníčko v těchto dnech vyhánělo teploměr nad 30°C, nepřekračuje 15°C. V moři se cachtají pouze Indové, charakterističtí tím, že se koupají oblečení. V Barmouthu se mísí tradiční velšský stavební styl neomítnutých kamenných domů s anglickým viktoriánským stylem. Rekapituluji, že toto město je ze všech velšských měst nejméně velšské.

Stoupání z Arthogu
Stoupání z Arthogu

Příliv velkého množství návštěvníků vytváří jakýsi neklid, dlouho zde nevydržíme, a vydáváme na zpáteční cestu. Znovu přejedeme po železničním mostě, pak pokračujeme na opačný konec zálivu. Zde obdivujeme další turistickou atrakci, miniaturní parní vláček, který nám sahá tak po prsa, přesto se v něm vozí namačkaní turisté na trati dlouhé asi tak 2 km. Na konci zálivu se stočíme opět směrem do vnitrozemí, nevracíme se však po pobřežní cyklostezce, ale odbočíme v Arthogu do kopců. Stoupání je více než příkré, na 1,5 km nabereme výšku 250 metrů. Ale pohled zpět do údolí stojí za to. Celý záliv s železničním mostem máme jak na dlani, poetiku pohledu dodávají všudypřítomné ohradní kamenné zdi a vysoká oblačnost, ostatně ta je pro Wales opravdu typická. Většina dnů je chladná a mlhavá, a i když je léto, člověk má pocit podzimního počasí. Na vrcholu stoupání nás čekají dvě romantická jezera, obě se jmenují stejně: Llynnau Cregennen s nádherným ostrůvkem uprostřed. Pod vrcholem kopečku nad jezerem hledám to, kvůli čemu jsme se sem vyškrábali. Standing Stone, neboli menhir z doby bronzové s názvem Carreg y Big.

Carreg y Big
Carreg y Big

Wales je posetý megalitickými památkami. A řada z nich se dochovala. I když třeba velšská obdoba profláknutého Stonehenge nádherný kamenný kruh Bryn Cader Faner přišel k újmě v první polovině 20. století, když si britská armáda udělala z kruhu dělostřelecký terč. Menhir Carreg y Big však stojí několik tisíc let netknut a hrdě se tyčí do výšky dvou metrů a špičkou propichuje všudypřítomnou mlhu.

Kamenný kruh Bryn Cader Faner částečně poničen anglickým dělostřelectvem, když sloužil jako cíl
Kamenný kruh Bryn Cader Faner částečně poničen anglickým dělostřelectvem, když sloužil jako cíl

Že jsme trasu dobře naplánovali se ukazuje vzápětí, protože u Cregennenu jsme se ocitli na vrcholu sice prudkého, ale krátkého stoupání, zatímco směrem do Dalgellau nás čeká nádherný, téměř nepřerušovaný pozvolný sjezd. Silnička je lemována kamennými zídkami. Nad námi se tyčí Cadair Idris, v překladu „Obrova židle“, výrazná, skoro 900 metrů vysoká dominanta kraje Gwynedd. Tam se ale s kolem dostat nedá, horu jsme zdolali až v příštích dnech krásným krkolomným výstupem. Nespěcháme, chceme si ještě užít zvláštní krajinu. Cestu lemují nekonečné keře ostružiníku, a tak často zastavujeme a cpeme se ostružinami po hrstech. U parkoviště, sloužícího pro ty, kteří chtějí od severu zdolat Cadair Idris obdivujeme krásný starý kamenný most přes říčku. Míjíme ještě jedno jezero Llyn Gwernan, abychom v závěrečném klesání dorazili zpět do výchozího bodu, městečka Dolgellau. Výlet je u konce, vracíme kola, a říkáme si, jak jsme si to krásně užili, i když jsme trochu po cestě zmokli a navlhli z všudypřítomné oblačnosti. Ale přesně to k Walesu neodmyslitelně patří.

Nad Arthogem
Nad Arthogem

Ujetá vzdálenost: 35 km

Dveře kamenných domů v Dolgellau hrají barvami dle fantazie majitelů
Dveře kamenných domů v Dolgellau hrají barvami dle fantazie majitelů

Informace:

Wales: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wales

Keltské jazyky a velština http://www.karlin.mff.cuni.cz/~rokyta/asonance/ruzne/jazyky.htm

Snowdonie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Snowdonia

Dolgellau https://www.visitsnowdonia.info/dolgellau-34.aspx

Menhir a další megalitické památky Walesu: http://www.megalithic.co.uk/article.php?sid=4447

Půjčovna kol Dolgellau: http://dolgellaucycles.co.uk/

Velšská páteřní cyklostezka: https://cycle.travel/route/lon_las_cymru

Ostružiny
Ostružiny