Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa – Zastavovač času IV

2017-07-21-09-09-35--2929

Vyšlo v časopise Cykloturistika 4/2018

Tak mě zas někdo předjel. Aťsi. Mně to nevadí. Spěchej si sám, cyklisto. Já nejedu na výkon, já jedu na krásu! Je nás, cyklistů, na cestách stále více. A každý jsme jiný. Někdo musí všechny předjet, ujet 100 km za den, někomu stačí dojet k nejbližšímu kiosku. Někdo musí jet v partě, někdo si vystačí sám. Vzpomínám na dobu, kdy na břehu Labe nebo Vltavy jsem potkal nejvýš rybáře.

Dnes tam tudy vede asfaltová cyklostezka. Ono je to vlastně dobře, ale na mě už je tu moc plno. Hledám v mapě, kde jsem ještě nebyl, nebo kde bych mohl být sám. Rád nacházím stezky, u kterých si řeknu, sem normální člověk přece nepojede. A právě tam vyrazím. Pořád je co objevovat. Čím méně profláknutý cíl, tím větší naděje být sám. Jeden příklad z místa, které mi obzvlášť přirostlo k srdci. Frymburk. Přímo po břehu vede do Lipna nádherná asfaltová cyklostezka. Opravdu nádherná, proplétá se mezi stromy, kdekoliv můžete zastavit a skočit do vody. Jenže po ní jedou všichni. A to je vlastně dobře, protože já odbočím a jedu třeba na Svatoninku, Světlík, Suš. Anebo ještě lépe na druhý břeh, kde je zaniklá obec Rychnůvek, Frantoly, Kapličky. Sem jezdím obzvlášť rád, protože doufám, že tu jednou konečně natrefím na losy, jejichž malé stádo se sem zatoulalo. Ale ti jsou snad ještě plašší než já.

Jsem cyklista sólista. Tak trochu introvert. Protože kdyby mě někdo v jistých situacích viděl, asi bych se styděl. Nejčastěji mě to postihne v lese. Ideální je les typu šťavnatého šumavského, z kterého sálá hloubka a majestátnost. Jedu, a najednou musím rozpřáhnout ruce a začít ten les objímat. Nemůžu za to. To samo. Celý vesmír vůkol. Najednou neexistuje civilizace. Neexistují problémy. Jedu si. A je mi krásně. Někdy z toho dostanu i svírání břicha. Stává se mi to jen v lese, nikde jinde. Taky chodím do lesa běhat. A jelikož běhám bos, a jsem plachý jak ti losi, tak běhám zase jen tam, kde snad nikoho nepotkám. Hlavně nikdy nikam nespěchám, protože ten pocit objímání vesmíru si chci užít co nejvíce. Vůbec nemám potřebu každý prudký kopec vyjet, klidně kolo můžu tlačit, za menší rychlosti člověk může vnímat zas jiné věci. Pak zas naskočím, a zazpívám si. Proto taky musím jet sám, protože když jedu někam na těžko, více dní, zpívám si. Mám jednu cyklistickou oblíbenou: „Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa“. Pokračuje to: „Nohama stírám rosu na pedálech.“ Tak do toho taky šlápněte.

FB: Zastavovač času