Moji Velšané mi rozumějí – Zastavovač času VII.

2018-08-28-15-23-45-4231

Pro časopis Cykloturistika č. 7/2018

Diwrnod da! Dnes jsem čtenáře hned v úvodu přivítal velšsky. Měl jsem příležitost v závěru letošních prázdnin otisknout vzorky cyklistických plášťů a podrážky trekových bot do chladné vlhké země velšských hor. Snowdonie. Velšsky Cenedlaethol Eryri. Mám takový zvyk, kamkoliv se ve světě dostanu, snažím se naučit pár slov, pár vět v místním jazyce. Alespoň základní fráze jako dobrý den, děkuji, na shledanou. Když třeba v Japonsku Japonce pozdravíte japonsky, protistrana vás vždy odmění úsměvem a ochotou. Snaha se cení, a na angličtinu můžu přejít později, když už jsem jejich. Ono to totiž opravdu funguje, když v místním jazyce alespoň pozdravíte. Někdy je potřeba se připravit. V Estonsku jsem chtěl perlit estonsky, ale v recepci byla ruská obsluha, která estonštinou nevládla, a tak jsem doloval z paměti školní ruštinu. Ale pozor. Promluvte na mladého Estonce rusky, a právě jste si přibouchl dveře. Člověk často pochytí i spoustu dalších výrazů, takže se dokáže za chvíli v místním jazyce orientovat. To platilo, dokud jsem nepřijel do Walesu. Ten jazyk se nepodobá ničemu. Vůbec ničemu. Shluk souhlásek nashromážděných v řadě za sebou působí spíše jako chroptění než jako řeč. Čeština má také pěkné shluky souhlásek. Kdysi jsem se snažil vymyslet slovní hříčky složené jen ze souhlásek. Nejdelší slovo, které jsem dal dohromady, bylo: Scvrnkls? Co je proti tomu velšské Cwmbrân… Jenže! Zapsané fráze nefungují, protože se se vyslovují diametrálně jinak, než se píší. A tak jsem si fráze zaspal foneticky. Diwrnod da (dobrý den) se vyslovuje asi takto: Turno tá-a.  Děkuji se píše diolch i chi a vyslovuje diols chichi. Tolik domácí příprava, a teď vzhůru do praxe. Vcházím do velšské rodiny a chci hned u vchodu oslnit: „Turno tá-á!“, zvolám do prostoru naprosto zřetelně a nepřeslechnutelně. „Diwrnod da“, odpoví mi. Tak vida, jak mi to jde. Místo další tradiční obligátní fráze How are you?, přečtu v mobilu poznačenou větu (nedalo se to zapamatovat): „Jak se máte?“ Přestože moje velština je pečlivá a zřetelná, protistrana, a to jsou rodilí Velšané, mi nerozumí. Ani dalším mým velšským frázím nikdo nerozumí…well, tak zpět k angličtině. V příštích dnech jsem zakoupil knihu Speak Welsh. Jsou v ní takové ty fráze, které vždy rozhodně uplatníte, jako: „Viděl jsi v poslední době Marii?“ nebo „Z kterého nástupiště jede, prosím, vlak do Cardiffu?“ Rozhodl jsem se těmito frázemi velšské přátele ohromit. Ne, že bych zrovna potřeboval jet do Cardiffu, spíše jsem chtěl předvést, jaké dělám ve velštině pokroky: „Z kterého nástupiště jede, prosím, vlak do Cardiffu?“ zeptal jsem se hostitelů. „Eh?“ „Z kterého nástupiště jede, prosím, vlak do Cardiffu!!!?“ „Ehm?“ „Z kterého nástupiště jede, prosím, vlak do Cardiffu!!!!!?“ Nic. Nula. Konec světa. Nikdo mi nerozumí. A přitom to říkám zcela srozumitelně: „O ble mae'r trên yn mynd i Caerdydd, os gwelwch yn dda?“  Jak zvláštní a podivuhodný je velšský jazyk, tak zvláštní a podivuhodná je i velšská krajina. Hned od mořského pobřeží se zvedají až k tisíci metrům temné kopce, hluboká údolí a dravé řeky, ze kterých se dá pít. Krajina je posetá historií středověku i vzpomínkami na dobu bronzovou, jako jsou menhiry, hrobky, kamenné kruhy. A ty místopisné názvy. Dyffryn Ardudwy. Cadair Idris. Bwlch y Rhiwgr. Nejkrásnější menhir se jmenuje Carreg y Big Arthog.

V Dolgellau (ani se neptejte, jak se to velšsky vyslovuje) provozuje půjčovnu kol Angličan, a moje velština ho také nechala naprosto netečným, a na rozdíl od vřelých Velšanů z něj čišel anglický chlad. Navrhoval jsem mu vtipně platbu ve velšských librách, ale trval na těch britských. Ale smysl pro vtip přeci studený Angličan projevil: Podstrčil mi spiklenecky kolo, které mělo zadní brzdu na levé ruce a přední na pravé ruce. A musel jsem podepsat, že vypůjčené kolo nepovezu lodí, autem ani vlakem. Ani vlakem? Teď? Když jsem se naučil frázi „Z kterého nástupiště jede, prosím, vlak do „Kostela Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně!?“

„O ble mae'r trên yn mynd i Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch, os gwelwch yn dda?“

 

Text a foto Romek Hanzlík

FB: Zastavovač času