Kam se s tou muzikou nepodíváš…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kam se s tou muzikou nepodíváš...říkáme vždy s Pepou (UJD). V útrobách disku jsem našel blog, který jsem psal denně na web během třítýdenního turné Czech Music on the  Road českých kapel po Austrálii, Tasmánii a Novém Zélandu v roce 2009. Czech Music on the  Road vstoupilo do paměti všech účastníků jako turné, kde se nikdy nikdo nevyspal.

Nakonec jsem našel i torzo původní verzi blogu, i když doména musicontheroad už neexistuje, to torzo  je díky "take me back machine" zde, a níže aktuálně zrekonstruovaný blog.

Kurzívou je původní text publikovaný přímo na cestě, normální font budou patrně moje osobní, dříve nepublikované zápisky. (Už si přesně nepamatuji)CMOR Austrálie plakat

18.11.2009,  Praha - Londýn

Czech Music On The Road startuje 18.11.2009 v 18 hodin z Prahy.
Čeká nás let přes Londýn a Hong Kong do Melbourne.
Na tomto místě se vám budeme pravidelně hlásit od protinožců s blogem a s fotoreportáží. Sledujte nás a budeme rádi za vaše vzkazy!

První parta - Už jsme doma, Romek a půlka Syčáků letí o den dříve, a to s 24hodinovým “stopoverem” v Hong Kongu. Ostatní letí o den později a celá parta Czech Music On The Road se potká v letadle Hong Kong - Melbourne. První část výpravy (tzv, hongkongská skupina) má sraz v 16 hodin na letišti a přeskupuje věci a váží kytary a tašky tak, abychom se vešli do váhového limitu. Nakonec našich 139,5 kg se přibližuje váhovému limitu 140 kg a v 18.56 opouštíme rodnou hroudu. Čekalo nás prvních 1053 km do Londýna. Letadlo kvůli větru na letišti Heathrow několikrát obkroužilo Londýn, a my jsme si pěkně z výšky prohlédli do tmy zářící London´s Eye, Tower Bridge, Big Ben a potemnělou siluetu Temže.

Letiště v Heathrow je obrovské, z jednoho terminálu na druhý jsme jeli autobusem dobrou čtvrthodinu. V 22.05 jsme usedli do letadla směr Hong Kong. Čekalo nás 12 hodin letu a 9641 km

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Hong Kong

19.11.2009, Londýn - Hong Kong

Brzy bylo po půlnoci pražského času a bylo třeba řešit, jestli je potřeba usnout podle SEČ (24.00) či raději hned vstávat podle hongkongského času (8.00 ráno) - časový posun oproti Londýnu je 8 hodin.  Ačkoliv náš směr z Londýna je podle dvojrozměrné mapy jihovýchodně, letadlo vyrazilo směrem severovýchodním, již doma jsem nad globusem nastudoval nejkratší trasu, ano, nejkratší trasa na jihovýchod vede severovýchodně (!), letěli jsme nad Baltickým mořem a někde za Petrohradem jsem usnul a probral se kousek před Ulánbátárem. Pěkná zkratka v čase i prostoru! Těšil jsem se na letecký pohled na Himaláje - letěli jsme přes rozsáhlé zasněžené hory a planiny. Jen kvůli tomu jsem si zařídil sezení na pravé straně. A opravdu – hodně daleko po pravé ruce vystupoval himalájský masiv z mlhy jako z moře. Přes modravé dálky nešlo moc fotit, musel jsem použít nejsilnější přiblížení a pak ještě v PC siluety hor vypreparovat z vyblité šedé barvy. Oblačnost nás provázela celou dobu přeletu Číny a kolem 18. hodiny jsme přistáli v Hong Kongu. Cesta plná paradoxů a laškování s časovým pásmem - nejen odlet večer (London), což je vlastně ráno (Hong Kong), ale i přílet ráno (London), což je vlastně večer (Hong Kong). Až v daleké Číně se potvrzuje české úsloví, nevím, která hodina bije. Cestovatelské pravidlo praví, že je třeba se ihned adaptoval na lokální čas. Procházíme hongkongskými kontrolami, dáváme věci do úschovny a razíme do City.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Hong Kong

Čeká nás 24 hodin v Hong Kongu!

Nejprve poměrně drahým Airport Expressem a potom metrem do stanice Jordan se jedeme ubytovat do hotelu Jiung Long a ihned poté se aktivnější polovina výpravy vydává na zdejší atrakci – lanovku – obdobu petřínské, ovšem strmější a delší – která nás vyveze na Peak - vyhlídku nad město, odkud obdivujeme noční siluetu mrakodrapů.

Už je kolem půlnoci, vracíme se, v naší čtvrti ještě stihneme pouliční trh Temple Street Night Market a nudle (resp. ostatní si dají seafood)

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
seafood

 

20.11.2009, Hong Kong

Neleníme a navzdory tomu, že někteří mají problém s jetlegem, v 9 ráno vyrážíme do města. k snídani ucházející nudle s česnekem, kluci, kteří včera dali přednost pivnímu relaxu, jeli na Peak, my ostatní metrem  do Diamond Hill, zde Nan Lian Garden (pěkná čínská zahrada obklopená dálničními nájezdy a věžáky), pak hned do sousedního buddhistického kláštera Lin Nunnery, kterýžto chrám byl ze všech spatřených nejpůsobivější, pak přesun metrem 1 stanici k Siki Sik Yuen Wong Tai Sin Temple, což je  šintoistický chrám, se stovkami  hořících tyčinek a malá přilehlá zahrada, Pokračujeme 1 stanici metrem do dalšího templu Hau Wang Temple, ten ale byl zavřen. Ani nevadí, zvenčí působil velice malý, asi jsme o mnoho nepřišli.

Oběd v čínské nudlové vývařovně, s objednávkou musel pomoci jeden z anglicky mluvících hostů, paní kýve jojo, vegetariánské máme nudle a zeleninu…pak mi přinese nudle ve vodě, nedal jsem to, smrdělo to hrozně, myslím, že to plavalo v masovém vývaru a puch byl nepřekonatelný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Šel jsem tedy naproti ostatním na metro, Adam pak ty moje nudle snědl. Nevím, jestli se obětoval nebo měl takový hlad.

Po “obědě” jsme se přemístili na Central Station, na hlad dávám zeleninový wrep, procházíme mezi mrakodrapy do přístaviště, pak cca 30 minut ferry do Mui Wo na ostrově Lantau, pak autobusem č.2 jedeme cca 40 minut ke klášteru Po Lin, obří socha Budhy se najednou zjeví monumentálně nad námi, všechny nás překvapuje svastika na Buddhově hrudi (hákový kříž). Na prostranství pod Buddhou pobíhá kráva a nikdo si ji nevšímá, jakoby sem normálně patřila – tedy nikdo kromě turistů, kteří si ji fotí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Hong Kong - Po Lin

Dolů musíme lanovkou. Je to nejkratší cesta jak se dostat na letiště. Fronta na lanovku byla ale tak na hodinu čekání a tak jsme přikoupili “Crystal” - prosklené dno kabiny a za příplatek jedeme hned…lanovka vede přes kopce i přes moře, pohledy do okolí působivé. Z dolní stanice jedeme autobusem S1 asi 10 minut a jsme na na letišti.

V 19.30 jsme těsně před uplynutím 24hodinové levnější sazby vyzvedli z úschovny zavazadla, dali kafe a šli na odbavení.

Před odletem ještě siesta u vodotrysku v letištní hale a pak přes pasy a kontroly, přibližovacím vláčkem ke gatu 68, a zde se potkáváme s druhou částí výpravy, tzv. přímou skupinou, která přiletěla z Londýna před chvílí.  Na rozdíl od nekuřáckého Londýna je na hongkonském letišti kuřácká budka, takže se všichni předkuřujou a pak se naloďujeme, odlet ve 23.40, ještě se dovídáme nemilé překvapení, let má  1/2 hod. mezipřistání v Adelaide, celkem nás čeká nějakých 12 hodin v letadle. Přestože se mi chce ukrutně spát, sotva jsme vzlétli, vydržel jsem být vzhůru, abych zaregistroval poprvé v mém životě překročení rovníku. Airbus má obrazovku zabudovanou do sedačky, kde si promítám trasu letu a překročení rovníku se snažím sám pro sebe zdokumentovat fotkou.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Přes rovník

21.11.2009, Hong Kong – Adelaide - Melbourne

Adelaide nás uvítalo deštivým počasím a cca 19st. C, ale podle předpovědi se má počasí brzy vrátit k 29st. Zajímavě je, že Adelaide vzdálená z Melbourne 646 km má čas posunutý o půl hodiny. Celkový časový posun mezi Hong Kongem a Austrálií je 3 hodiny.

V Melbourne jsme přistáli ve 14 hodin místního času. Posun oproti Česku je 10 hodin, takže přistání pražského času ve 4 ráno.

Zjišťujeme, že některé kytary nedoletěly, pravděpodobně zůstaly v Londýně. Nezbyde, než si na první hraní kytary vzájemně popůjčovat.

Najímáme jednu dodávku, která s Petrem Zavadilem a Tomášem P. jede pro domluvené bubny. UJD skybusem do centra – stanice Southerm Cross, a pak místním vlakem do hotelu, ten je poblíž Cenral Station, rychlá sprcha a hned tramvají do klubu Edinburgh Castle.

Melbourne nás přivítalo silným deštěm, zatímco před třemi dny tu bylo 38 st., prý teplotní rekord za posledních 150 let, teď je přijatelných 20 st. – tedy až na ten déšť, který neustává ve dne v noci

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Melbourne

Příprava na koncert, někteří unaveni polehávají a od 20.30 se hraje, pořadí:

20.50 – 21:30  Ty Syčáci, 21:40 – 22:20   Monty Sparrow  (je to kapela kde hraje Andrew),  22:30 – 23:10 Boo , 23:20 – 24.00 Už jsme doma.

Vybavení nástroji a zvukem není nejšpičkovější, ale zvuk je přesto díky Christophovi z Boo, který se ujal zvučení, celkem v pohodě. Všechny kapely hrají skvěle a mají výbornou odezvu, australským uším zní asi nekteré věci nezvykle, ale o to více asi překvapují a publikum vše přijímá s nadšením

Lidí tak 40. Vše technicky improvizované, sami sebe zvučíme, no, docela náročný a neobvyklý způsob vypořádání se s jetlegem – jít hned hrát koncert…... ale všechny kapely však hrají svěže a komunikace funguje. A pak už se všichni jen těší do postelí.

Po koncertě asi všichni nemají jinou touhu než konečně jít spát…

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Melbourne

22.11.2009, Melbourne

22.11.2009, Melbourne, 13.00 místního času (03.30 SEČ), píše ROMEK

Christoph (Boo) slíbil také přispívat, takže reportáž bude bohatší.

oosh-smeh-dough-ma

Učíme Australany vyslovit oosh-smeh-dough-ma,atd..

Naše výprava cestovala na dvě části. První vyrazila o den dříve, protože si dlouhou cestu rozložila na dvě části se stopoverem v Hong Kongu, kde bylo mezipřistání, druhá část letěla na jeden zátah. Letová trasa Praha-London-Hong Kong-Adelaide-Melbourne je skoro 24 hodin letu plus další hodiny mezipřistání. Kdo nemohl v letadle spát, mohl po ránu po pravé straně spatřit Himaláje.

Všichni jsme se potkali na hongkongském letišti a pokračovali jsme do Austrálie s mezipřistáním v Adelaide. Většina z nás poprvé překračuje rovník, ovšem málokdo to registruje, lepší je spát…V Melbourne jsme přistáli ve 14 hodin místního času. Posun oproti Česku je 10 hodin, takže přistání pražského času ve 4 ráno.

Melbourne nás přivítalo silným deštěm, zatímco před třemi dny tu bylo 38 st., prý teplotní rekord za posledních 150 let, teď je přijatelných 20 st. – tedy až na ten déšť, který neustává ve dne v noci..Zjišťujeme, že některé kytary nedoletěly, pravděpodobně zůstaly v Londýně. Nezbyde, než si na první hraní kytary vzájemně popůjčovat.

Najímáme jednu dodávku, která s Petrem Zavadilem a Tomášem Paletou jede pro domluvené bubny, UJD skybusem do centra - Southerm Cross, a pak vlakem do hotelu, ten je poblíž Cenral Station, rychlá sprcha a pak tramvají do klubu Ediburgh Castle. příprava na koncert a od 20.30 se hraje, pořadí 20.50 – 21:30 Ty Syčáci

21:40 – 22:20   Monty Sparrow (je to kapela kde hraje Andrew, náš místní promotér)

22:30 – 23:10 Boo

23:20 – 24.00 Už jsme doma

Vybavení nástroji a zvukem není nejšpičkovější, ale zvuk je přesto díky Christophovi z Boo, který se ujal zvučení,  celkem v pohodě. Všechny kapely hrají skvěle a mají výbornou odezvu, australským uším zní asi nekteré věci nezvykle, ale o to více asi překvapují a publikum vše přijímá s nadšením.

Po koncertě asi všichni nemají jinou touhu než konečně jít spát…

V neděli již dopoledne jedeme do Pure Pop Records, kde ve 13 hodin má být další hraní, pódium je ale venkovní, a jelikož stále prší, hrát nelze. Dáváme kafe, mailujeme, V 15 hodin jsme dávali rozhovor na radiu RRR, což je taková obdoba Radia 1 a v 17 nás čeká zvukovka v klubu Yah Yah. www.yahyahs.com.au.

Sledujte nás dále!

Na dnešek bylo naplánováno dvoje hraní.

V 10 ráno jsme se probudili a jeli tramvají do Pure Pop Store, kde se mělo od 13 hodin hrát na improvizované scéně pod širým nebem, ale panuje silný déšť, takže z hraní sešlo. Odjel jsem pak s PZ autem k Justinovi, a i s ním do RRR rádia na rozhovor, ten byl docela vtipný… po skončení rozhovoru k Justinovi domů na kafe, a v 17.30 jsme byli v Yah Yah na zvukovce.

V Yah Yah trochu zmatek, protože reálný začátek je dříve než avizovaný čas na plakátech, takže Boo začínají hrát do prázdného sálu a lidi se postupně trousí, pak hráli UJD, dnes na tom vydělali Ty syčáci, kteří hráli poslední, když lidi dorazili na počáteční hodinu. Na to, že vstup byl zdarma, jsme čekali více lidí…

Po koncertě jdeme domů pěšky procházkou nočním Melbourne, PZ odváží aparát k Justinovi.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Melbourne

23.11. 2009 Melbourne volný den

23.11.2009, 20.00 v Melbourne

Yah Yah – nedělní koncert proběhl zdárně, lidi se nahrnuli spíše ke konci večera, který s úspěchem završili Ty syčáci. Začínali Boo, pak hráli místní Andew Mc Cubin and Hope Adddicts, pak publikum masírovali Už jsme doma. Po dvoudenní cestě a dvoudenním hraní únava všech veliká, takže pondělní volný den všichni spíše odpočívají, scházíme se jen na společné focení v centru Melbourne, část z nás pocourá po městě a vyjede na největší mrakodrap na jižní polokouli, někdo zvolil ZOO, další výlet lodí. Důležité je si odpočinout před dalším náročným programem.

Dopoledne jsem musel jít najít kešku a uložit do ní travelbagy, plním tedy úkol od Tomáše Kocába, pak směřuji k centru, za chrámem odlovuji ještě jednu geocache, čímž moje geoaktivity na jižní polokouli končí. (Poznámka pár měsíců poté: ty australské travelbagy, které měly misi do Austrálie nějakej trouba vyzvedl a odvezl do Německa) Centrum není tak rozlehlé, takže ještě míjím parlament, nějaké vládní budovy a úplným centrem jsem dorazil na sraz na Federal Square, kde se potkáváme celá výprava a pořizujeme společné foto. Při té příležitosti se mi skácel foťák i se stativem na zem a trochu se pochroumal, naštěstí zůstává funkční. (poznámka pár měsíců poté: Všechny fotky odteď fotím bez matnice, čili téměř naslepo, oprava mě pak přišla na 4tis Kč). Odsud se vypravujeme na skydeck mrakodrapu Eureka na druhém břehu řeky Yarra, zpět na Federal Square do Visitor centra, kde pořizuji první suvenýry, obědovečeře v čínské čtvrti a mám v podstatě Melbourne tak akorát. Od 18 na hotelu odpočívám - maily, fotky, atd. Kupujeme si s Tomášem za 10AUD připojení k internetu. Na účtence mám napsáno Jaromír Hanzlík, Czechoslovakia.

Rozdělení federace se na jižní polokouli nekonalo, prý to takhle mají všude v systémech. Později se ukázalo, že v systémech to mají takhle v celé Austrálii.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Melbourne

24.11.2009 Great Ocean Road

Půjčili jsme auto pro 7 (Ujd a Boo) a vyrážíme z Melbourne na Great Ocean Road.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
On the road

Zastávky:

Apollo Bay (proslulá vlnami a surfaři)

Maist Forest Walk (procházka po dřevěném chodníčku deštným pralesem)

Otway National Park

Maják v Otway National Park, ke kterému odbočujeme, je zavřen, satisfakcí jsou ale stromy obsypané koalami. Všichni si je fotíme. Pozitivní je, že koaly můžeme pozorovat přímo v přírodě. Stále vyhlížíme v přírodě klokany, ale jediný spatřený klokan ten den je ten přejetý v příkopu u silnice. Ježuru spatříme přeběhnout před autem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Twelve Apostles v Port Campbell National Parku- tedy 12 apoštolů – je hlavní atrakce a cíl dne. Jde o skalní útesy, monumentálně trčící z moře u příkrého pobřeží - zde s Mírou neváháme, obětujeme 100 dolarů a skalní útvary si prohlížíme z vrtulníku. Let trval 10 minut a stálo to za to! Pak ještě pochopitelně vše projdeme pěšky.

Hlasy volají po koupání a tak dříve než se pustíme na zpáteční cestu vnitrozemím, stavíme tak na hodinku v Port Campbell a pak rovnou domů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
12 apoštolů

25.11.2009  Sydney

první den volna, jsme konečně mohli vyjet z Melbourne, podívali jsme se na Great Ocean Road, druhý den volna vstáváme ve 4 hodiny a přesunujeme se na letiště a přemisťujeme se do Sydney, kde nás čeká další koncert

ráno vstávat ve 4.00, to je kruté…

Ze včerejška máme dosud v nájmu auto, kterým se přepravujeme na letiště a zde ho odevzdáváme.

V 7.35 odlétáme s Tiger Airlines do Sydney. Při odbavení prudili kvůli příručnímu zavazadlu, že má víc jak 7 kg. Jeli jsme do Sydney na dvě noci, takže jsem nevláčel velkou tašku, jen batoh s notebookem a pár nezbytností. Tak jsem z batohu vytáhl jednu knížku, pak to prošlo, no moc jsem to nepochopil, protože samozřejmě jsem tu knížku zas do batohu vrátil a už nikdo nic nenamítal. Letí UJD a Ty syčáci. Již včera odletěli Ty syčáci do Canberry, kde mají extra koncert.

Hodinka letu do Sydney. Zde nás čeká auto z konzulátu a místní organizátorka Mushka. Z letiště jedeme na Bondi Beach, to je taková turistická pláž. Zde se potkáváme s Romanem Uhliarem www.romanuhliar.com, prý světoznámý fotograf, chce fotit UJD. Každopádně práce zajímavá, protože Roman používá panoramatický foťák, který se pomalu točí o 720 st. - zatímco snímá jednu stranu, ostatní přebíhají zaujmout nová místa, takže na širokém pruhu fotografie pak bude každý několikrát. Focení se odehrává v přírodní jeskyni uprostřed pobřežních skal.

Pak se přesunujeme do centra, kde máme čas až do 20 hodin. Před Námořním muzeem pozorujeme ponorku a repliku středověké plachetnice, procházíme Darling Harbourem, dojdeme k opeře., nejfotografovanějšímu místu Sydney, možná i Austrálie, před operou za operou tančí a zpívají aboriginálci…za operou se nachází Královská botanická zahrada, kde trávíme nejvíc času – k vidění jsou palmy všeho druhu, netopýři, kakadu, ibisové. Impozantně působí most Harbour Bridge – (má nýty z Poldi Kladno), obcházím operu kolem dokola, abych do záběru dostal i operu i most.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pak se vracím do Darling Harbour nafotit si monorail.

Ve 20 odjezd, po cestě zastávka na druhé straně zálivu u monumentálního pohledu na noční Harbour Bridge a siluetu města s mrakodrapy.

Spali jsme u Slováků Svati a Táni.

Celý den bylo vedro, asi 35st. Nabádáno k mazání, přesto někteří spáleni, já po obědě koupil a před večeří zase hned ztratil kšiltovku s australskou vlajkou, naštěstí stála jen 6 AUD.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Sydney

 

26.11.2009, Sydney

Ty Syčáci do Sydney dorazili o den později než ostatní, protože ještě měli koncert v Canbeře. Už jsme doma a Boo byli pozváni na oběd do věže, kde s pořadateli a s českým gen. konzulem udělali jeden a půl otočky výhledu na město. Celý zbytek dne kapely strávili v klubu Home bojem s místním zvukařem...
Klub Home je nejlepším prostorem, v kterém jsme tu hráli, umístěn v Darling Harbour přímo v centru.
V rámci našeho českého festivalu vystoupila kromě trojlístku kapel také místní Sergante Sapphire, v které hraje jeden z pořadatelů. Lidí došlo hodně, kolem 200, místních i česko-slovenské komunity. Zde Češi a Slováci hodně drží pohromadě, ostatně v celostátních elektronických systémech v Austrálii mají definováno Czechoslovakia a nikomu to nevadí. Koncert i atmosféra byly úžasné (tedy až na zoufalce zvukaře a končí se dlouho po půlnoci

Ty Syčáci do Sydney dorazili o den později než ostatní, čili dnes, protože ještě měli koncert v Canbeře. Celý zbytek dne kapely strávily v klubu Home bojem s místním zvukařem...

V 10 odjezd z domova, ve 12 oběd v televizní věži. Nahoře v kopuli je otáčející se restaurace, byli jsme pozváni, přítomen i český generální konzul Vít Kolář, fanoušek UJD, pak přesun do klubu Home v Darling Harbour, kde strávíme zbytek dne, od 14 zvukovka a trápení se se zvukařem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Sydney z TV věže

Podvečer ještě krátká procházka Darling Harbourem, fotím monorail z mostu pro pěší.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Opera

Klub Home je nejlepším prostorem, v kterém jsme tu hráli, umístěn v Darling Harbour přímo v centru. V rámci našeho českého festivalu vystoupila kromě trojlístku kapel také místní Sergante Sapphire, v které hraje jeden z pořadatelů. Lidí došlo hodně, kolem 200, místních i česko-slovenské komunity. Zde Češi a Slováci hodně drží pohromadě, ostatně v celostátních elektronických systémech v Austrálii mají definováno Czechoslovakia a nikomu to nevadí. Koncert i atmosféra byly úžasné (tedy až na zoufalce zvukaře a končí se dlouho po půlnoci)

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Opera v Sydney

 

27.11.20009 ze Sydney do Melbourne

ráno bazén, pak autama na letiště

Cítím se ten den velice unaven, nějak to na mě dolehlo, přílet do Melbourne, půjčovna - auto, rental bicí, tramvají dojeli k Justinovi, večeře u Vietnamců v ulici u Justina, pak mailování a kolem půlnoci spát, UJD koncert v 02 (!) Pony Late Show, vůbec nespali, v 4.30 vstávat, autem na letiště a v prvním ranním spojem letíme do Tasmánie.

V Sydney bylo slunečno, 30st., a to bylo na dlouhou dobu poslední sluníčko, které jsme zažili, čeká nás víceméně deštivý celý týden. Hobart nás přivítal deštěm a 13 st.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tasmánie, Russell Falls

28.11.2009, Tasmánie, Hobart

Přílet Hobart, auto - půjčovna a do města najít Brisbane Hotel – místo, kde spíme i hrajeme.

Po ubytování vycházka do města, oběd v thajské vegetárce.

Prší, 13st., prostě zima! V kontrastu s 35 stupni z Melbourne příšerná zima.

Procházím se v přístavu, odsud se vypravovaly polární výpravy a lodě do Antarktidy

Mám úplně načvachtáno v sandálech, nedá se nic dělat, kupuju si pevné boty – pochopitelně oblíbené značky Keen.

Pak se vracím do Brisbane hotelu a jedu s Tomášem si vyprat prádlo a jsme zpět akorát na 18, na večeři a na zvukovku

Koncert Ty syčáci, UJD, Boo, spát jdu v 03.

 

Jižněji než Hobbart, Tasmánie, je již pouze Antarktida!
Czech Music On The Road dosáhlo nejjižnějšího bodu, kde kdy český rock koncertoval!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Blahovičník

29.11.2009, Tasmánie.

Prší, 11st.

Jak jsem rád za nové boty!!!

Jediný volný den na Tasmánii – ač prší – jedeme na výlet. Kromě těch, co raději vyspávají včerejšek.

První zastávka je minizoo Wildpark Bonorong: zde wombat, ďáblík tasmánský, kakadu, klokani, krmení klokanů (teda to lechtá, jak to ten klokan zobe z dlaně!).

Pak se přesunujeme do Mt. Field National Parku.

Russell Falls – monumentální vodopády 40 metrů v kaskádě, procházka krásným deštným tasmánským lesem.

Tall Trees Walk, swamp gums (eukalyptus neboli česky blahovičník), druhé nejvyšší existující stromy na světě, po kalifornských sekvojích. Nejvyšší změřená sekvoj v Kalifornii měří 111 metrů, nejvyšší blahovičník na Tasmánii 98m. Ty, na které právě koukáme, mají cca 80 metrů. Pak se přemisťujeme k Horseshoe Falls, tyto vodopády jsou o kousek výše než Russelovy, k těm ale dojdeme ještě jednou a tentokráte na ně koukáme svrchu. Potom šotolinovou cestou 26 km do kopce až k jezeru Dobson v nadmořské výška 1200m. Den se nachýlil a vracíme se do Hobartu.

S Christophem dávám večeři v malajské restauraci.

Ty syčáci měli včera úspěch, vyžádali si je na dnes znovu, aby zahráli na svatbě. Pak zní domem DJské duc duc a náš pokoj je přímo nad podiem, naštěstí to ve kolem 21.hod skončilo. Mezitím bojujeme s místní wifinou.

NOVÝ ZÉLAND

Pravidelné srážky, jak píšou v průvodci, znamená v praxi, že prší vlastně pořád.

30.11. 2009, z Tasmánie do Wellingtonu

CMOR Novy Zeland UJD

Jižněji než Hobbart, Tasmánie, je již pouze Antarktida!
Český rocker dosáhl nejjižnějšího bodu, kde kdy český rock koncertoval!!! Ale po pořádku..
Přesun do Tasmánie opět letecky, a to přes Melbourne s mezizastávkou na koncert Pony Late Show. Jak vypadá logistika australských koncertů? Hned na letišti půjčit auto pro 8 lidí, zbytek autobusem a metrem, autem pak dojet do půjčovny hudebních nástrojů pro bubny, objet Melbourne a od známých muzikantů povypůjčovat zbytek...po koncertě to samé v opačném pořadí a v v 8 ráno v sobotu 28.11. nás přivítala Tasmánie. Tentokrát nástrojovka čekala jž na místě, takže dvěma vypůjčenými auty do Brisbane Hotelu.
Teplotní rozdíl je citelný, zatímco v Sydney 35 stupňů vedro, v Hobbartu, hlavním městě Tasmánie je 12 stupňů a prší. Někteří dohánějí spánek, někteří brousí po městě a jsou i tací, kteří si museli koupit boty, protože jim čvachtalo v sandálech ...
Koncert výtečný, zvukař je skoro génius, všechny kapely si hraní pochvalovaly.
Jsme všichni překvapeni, jak místní pozitivně přijímají naši hudbu. Mně osobně nejvíc překvapilo pozitivní přijetí Těch syčáků, jejich hrátky s jazykem sklízejí největší úspěch. Ale pochopitelně ani Už jsme doma nezaostávají a Boo náš trojlístek skvěle doplňují.
Na Tasmánii nám zbývá jeden volný den a tak jsme se vypravili do místní minizoo, protože klokany jsme zatím viděli jen ty přejeté v příkopu...a taky ďáblíka tasmánského touží mnozí spatřit. A protože Tasmánie je proslulá přírodou, zajedeme ještě do národního parku Mt. Field, na fotkách můýete s námi obdivovat 40 metrové Russellovy vodopády a druhé nejvyšší stromy na světě, anglicky swamp gums, což jestli někdo víte, jak se to řekne česky, napište nám.
V pondělí vstáváme v 3.30 (tahle tour je hlavně o tom se nevyspat...) a v 6.00 odlétáme do Melbourne.
Syčáci se již vrací domů, Boo čekají ještě dvě hraní v Melbourne, Už jsme doma rychle přeběhnou na sousední terminál a odpoledne přistávají ve Wellingtonu, kde je již čekají Kieran a Christie. Tak začíná druhá část naší mise na jižní polokouli, a to koncerty na Novém Zélandu.

Vstali jsme v 3.30, už začínám toto turné přejmenovávat na “Turné, kde se nikdo nikdy nevyspí”.

odjezd na letiště, v 6.00 let do Melbourne

Přesunujeme se na terminal 2

Letíme do Wellingtonu, let trvá 4 hodiny, časový posun oproti Praze je přesně 12 hodin, čili když v 8 ráno vstávám, naše děti mají 20 hodin a jdou spát. Ocitáme se tak nejdále od domova, co jsme kdy byli. Na letišti na nás čeká Kieran a Christie, čili 2/3 skupiny Mr. Sterile Assembly, jeli jsme k nim domů, Christie udělala večeři pro všechny. Jsme ve vegetariánském domě a chlapci se smiřují s nemasovým jídlem. Jak je zvykem, je kolem toho jako vždy spousta “rádoby vtipnejch” keců.

Večer krátká procházka po centru Wellingtonu, na první pohled působí Wellington trochu provinčně…. (ale na konci týdne konstatuji, že má nejpříjemnější atmosféru)

Sotva jsme vystoupili ve Wellingtonu z auta, potkal jsem známého JB z Prahy, to jsou ale náhody… večer s Kieranem a Christie doma, pokecali, spíme u nich v minidomečku, kluci v karavanu před domečkem.

pršelo, 12 st.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Mezi severním a jižním ostrovem

1.12. 2009, Wellington - Picton

Ve Wellingtonu jsme dospali spánkový dluh, odpočívali a podívali se po okolí
Zítra začne novozélandská část turné. Ve dvou dnech přejedeme 800 km z Wellingtonu do Aucklandu, už máme před domem půjčený mikrobus. A pak 3 koncerty ve třech dnech.
Turné s námi absolvuje ještě výtečná novozélandská skupina Mr. Sterile AssemblyKieran a Christie se o nás krásně starají

Déšť, 12 st.,

Výlet lodí do Pictonu na jižní ostrov.

Vyjíždíme z Wellingtonu a překonáváme několik desítek km široký Cookův průliv mezi severním a jižním ostrovem a působivým fjordem vjíždíme do Marlborough Sounds = území zálivů. Za deště a větru přistáváme v Pictonu. Oběd dávám v indické restauraci za 8NZD

Picton je za chvilku projitý, je to jen pár ulic, a tak se vydáváme na Piction - Waikawa track. Míra lamentuje, že když to bude do kopce, tak se vrátí, ale nakonec vyjde i do kopce a líbí se mu v lese, což prý ale nemáme prozrazovat, protože by se mu doma špatně vymlouvalo, že se mu do lesa nechce.

Kolem 16.hod přestalo pršet a dokonce vysvitlo sluníčko, Koupu se v Bob´s Bay.

Cestou lodí zpátky dobrá viditelnost, úžasný spektákl, šikmé zapadající slunce, ozářené útesy, jízda fjordem, západ slunce, prostě fotomegabajtové hody.  Kieran čekal v přístavu, jeli jsme domů, ještě jsem pracoval.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Nový Zéland

2.12.2009, Wellington -  Rotarua

Ráno nabíráme Sashu, třetí členku Kieranovy kapely a vyjeli jsme z Wellingtonu směr sever. Christie za námi dorazí letadlem. Kieran řídí . To on dal dohromady toto NZ turné a stará se o nás. Spolu s Christie (basa) a Sashou (basa) tvoří skupinu Mr. Sterile Assembly. Sasha je Maorka.

Nový Zéland je Maory nazýván Aotearoa, tedy "Země dlouhého bílého oblaku", neboť na přítomnost ostrovů upozornil Maory v kánoích oblak, který se nad ostrovem vznášel. Ostrovy se rozkládají mezi 37. A 47. rovnoběžkou (antipodem je na druhé straně zeměkoule Španělsko a sever Afriky) v tzv. řvoucích čtyřicítkách - charakterizováno rozbouřeným mořem a silnými větry. Podnebí od mírného po tropické. Počet obyvatel 4mil.  Pravidelné srážky, bujná vegetace.

 

Pravidelné srážky, jak píšou v průvodci, znamená v praxi, že prší vlastně pořád.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Jessica on the road

NZ leží na datové hranici, na opačné straně greenwichského nultého poledníku, takže je "první" zemí, kde vychází slunce. To znamená, že jsme nejvýchodněji, co jsme kdy byli. Jet ještě kousek východněji, byli bysme vlastně západněji. To jsou paradoxy, co.

Na NZ nejsou téměř dálnice, jen něco jako u nás silnice 1. třídy, a to bez obchvatů, takže se města musí projíždět. Ale hodinku za Wellingtonem osídlení řídne, takže silnice jsou volnější. Před horami, které nás čekají na silnici číslo 1 za pár desítek km, projíždíme rovinou (už jsem chtěl napsat, že na NZ neexistuje rovná plocha), všude pole nebo pastviny. Záhy stoupáme do kopců, strmé svahy s pastvinami jsou obsypané ovcemi nebo krávami Rychle se střídá déšť a sluníčko, chladno a teplo - a zdá se, že je to tu zcela normální.

Dvě zastávky ve dvou maloměstech, galerie malíře falzifikátora jménem Goldie. Trochu to vypadá jak z westernových filmů - malé dřevěné baráčky na pusté široké ulici. V Makaweka na ulici piáno, hraje se Jessica, nálada výtečná.

Po levé straně se vedle silnice č.1 tyčí zasněžená Mount Ruapehu 2797mnm, nejvyšší hora severního ostrova, jde o dosud činnou sopku.

Projíždíme národním parkem Tongariro, náhorní plošinou ve výšce 1000 - 1100mnm

Zatímco nahoru jsme jeli poměrně plynule, dolů se proplétáme serpentinami.

Sjíždíme k jezeru Taupo, největšímu jezeru na NZ. Vzniklo v roce 186 n.l. obrovskou sopečnou erupcí, která údajně byla vidět až do Číny. Vulkán je dosud činný a vybuchuje jednou za několik tisíc let Nacházíme se v jednom z nejaktivnějších vulkanickém regionu na světě. Asi 100 km zbývá do města Rotorua, po cestě je vidět často pára stoupající ze země. Po 17. hod. dorážíme do Rotoruy. Ve městě je z vulkanických gejzírů poměrně intenzivně cítit ve vzduchu sirovodík. Chlapci kupují zásoby na večer. Stále se střídá déšť se sluníčkem, dnes snad popáté, bohužel deštivo či zataženo převládá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Makaweka

Ubytováváme se u jezera Rotoiti, v Lakeside Holiday Parku v městečku Okere Falls.

Pak autem k vulkanickému prameni Reihana, koupání v horké vodě, skoro se do toho nedalo vlézt…. přímo u vývěru je voda  skutečně vařící a dalo se k prameni přiblížit nejvýše na několik metrů, jinak by se člověk asi uvařil.

Po koupeli se cítím být velice odpočatý a zrelaxován, byly to hotové lázně. Vracíme se do campu, chvíli pokecáme, Kieran vypráví o hraní na Jávě a v Indonésii. A spát.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Sopečná koupačka

3.12.2009, Rotorua - Auckland

Z Wellingtonu do Aucklandu se přepravujeme během dvou dnů autem a najedeme 1000km, cestou míjíme úžasnou přírodu, zastavíme se v Hell´s Gate, nejaktivnějším vulkanickém teritoriu, kde bublá horká voda a bahenní vulkány,
stále prší.

koncert je v Whammy Bar in St Kevins Arcade, K Road.

Pořadí  Schizo Prenia,  Mr. Sterile Assamble, UJD
Asi nejlepší koncert v celém turné, skvělá odezva a přídavky..

Ráno místo tradiční studené sprchy vlezu do jezera Rotoiti, pak kousek od campu přímo v Okere Falls zvenčí prohlédneme maorský dům Manawakotokoto = shromaždiště, který se pozná podle ozdobně orámovaných dveří a střechy, červené do dřeva vyryté ornamenty.

Pak jsme jeli do Hell´s Gate (Pekelná brána), jde o nejaktivnější geotermální oblast v okolí Rotoruy.

Obdivujeme bahenní jezírka s probublávajícím sirovodíkem, cooking pools - jezírka s vodou 100st. o kterých se dočítám, že v nich Maorové opravdu vařili, bahenní vulkány, sulfurové jezírko, krátery, všude je pára vycházející z vody i ze země. Uprostřed areálu se nachází Kakahi Falls, největší horké vodopády na jižní polokouli.

Pak jsme jeli k moři, město Maketu, koupání na Maketu Beach. Studená voda, ale ne tak jak na Great Ocean Road.

Zatímco Hobart byl naším nejjižnějším dosaženým bodem, Maketu je naší nejvýchodnější zastávkou.

Pak pokračujeme po silnici č. 2: Tauranga, Waihi, Paeroa, Auckland. Před Aucklandem jediný kousek NZ dálnice – asi 50km, a hned je na ní zácpa.

Opět se celý den střídalo sluníčko s deštěm.

Na místě se potkáváme s Christie, která za námi přiletěla letadlem.

Během 1 a půl hodinky procházím centrem Aucklandu: přístav, kotvící plachetnice, pohled na TV věž, nepůsobí to až tak provinčně jako Wellington, ale už mi ta města začínají splývat a připadat skoro stejná. Auckland mi přijde takový nějaký uřvaný a až moc rádoby free.

Koncert je v Whammy Bar in St Kevins Arcade, K Road.

Pořadí místní skupina The Besha Swing, Mr. Sterile Assembly, UJD

UJD poprvé na jižní polokouli přidávali.

Končilo se v 02, usínal jsem v 03.30, spali jsme u Kieranova kamaráda Johna.

Aucklandský koncert byl zatím nejvydařenější na celém turné, přišli místní i přespolní, dokonce jeden divák přišel, ačkoliv neznal dopředu žádnou českou rockovou hudbu, znal jen Švankmajera a Zdenka Lišku, a děkoval nám, jak si rozšířil obzory, Vždycky potěší, když diváci přijdou a řeknou něco pozitivního, jak se jim naše hudba líbí a jak si si spojují s Prahou a s Českem.... Pak si říkáme, že naše mise má smysl. Ještě se nestalo, že by někdo nevěděl, kde je Česko, všichni nás znají, i když nedokáží někdy rozlišit Czechoslovakia a Czech Republic. Někteří přijdou na koncert, že jsou prostě zvědaví, jak zní česká hudba, někteří přijdou a dopředu nás znají, vždy dorazí i nějací krajánci. Rockových českých kapel na jižní polokouli mnoho nedorazilo, Czech Music On The Road je, doufáme, tím nejlepším průkopníkem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Auckland

4.12. 2009, Auckland - New Plymouth

Probudil jsem se po 9.hod, dal si kafe, našoupal fotky na web a vyrazili jsme kolem 11 po tom jediném kousku NZ dálnice na jih

Ve městě Otorohanga se fotíme u obří sochy ptáka kivi (na zastávku v Otorohanga Kiwi House bohužel není čas),

Další fotku pořizuji u skal u mostu přes řeku Mangaotaki. sjíždíme serpentinami k moři, ve městečku Mokau u ústí řeky Hauhungaroa stavíme, pláž má černý písek (prý železitý).

V jedné ze zátok se na chvíli objeví z moře čnící útvar zvaný Three Sisters (něco jako 12 apoštolů), nestačím ale fotit, Kolem 18.h přijíždíme do New Plymouth. Leje jako z konve.  Mt. Taranaki/Mt. Egmont 2518mnm (vzezření něco jako Fuji), dominanta kraje, zůstává našim očím skryta v dešťové oblačnosti. Parkujeme před klubem Basement. Zde necháme nástroje, zvukovka se kvůli divadelnímu představení nestíhá. Jedeme 6km za město se ubytovat u Wyana a jeho ženy. Krásný dům s neuvěřitelnou vyhlídkou obrovským oknem do rokle s řekou a strmé břehy porostlé bujnou vegetací, listnáče, palmy, ono je tady všechno tak bujaře zelené, až brčálové. Když hodně prší, hodně to roste.  Taranaki je prý vidět z okna, ale asi se nám nepodaří tu magickou horu spatřit, Wyane říká, že nedávno měl návštěvu tři týdny a Taranaki se neukázala.

Dostáváme výtečné vegetariánské lasagne a pak relaxujeme, do Basementu se vracíme po 21.h. První hraje místní Schizo Prenia, trochu amatérský, ale nadšený punkmetal. On prý je New Plymouth hodně metalový....  pak Mr. Sterile Assembly, dnes pěkně v klubu svítí , tak se dá dobře točit a fotit.

Kolegové muzikanti mají v Austrálii i na Novém Zélandu mnohem těžší život, než my v Evropě, musím konstatovat, že Česko je muzikantů ráj. Například na trase Praha - Plzeň, což je 100 km, se dá hrát skoro na každém desátém kilometru (Beroun, Hořovice, Rokycany...atd), v Austrálii se dá hrát ve městech jako je Melbourne, Sydney a pár dalších, jenže vzdálenosti mezi nimi jsou v řádech stovek až tisíců km. Takže doprava nutná letecky (drahá), kluby nedávají garance na honoráře, takže kapely si vlastně musí vlastní koncerty dotovat. Na místo se musí dopravit letecky, najmout si na místě nástroje, najmout si auto, aby měl jak přepravit sebe i najaté nástroje nebo vzít taxi z letiště, zaplatit si nocleh, jídlo...Na Novém Zélandu je to obdobné. My jsme na NZ zvolili pozemní dopravu, jednak z ekonomických důvodů, a také proto, že cesta vede krásnou krajinou, v Austrálii byla letecká přeprava nezbytnost. Na Novém Zélandu jsme za 4 dny urazili skoro 1800km… Kapely tady hrají tak 10-20x do roka, ono moc není ani kde, měst opravdu není tolik a tím pádem klubů obecně méně...všechny australské i novozélandské kapely rády jezdí do Evropy, protože tam si opravdu zahrajou. Tak to jen tak pro osvětlení, jak to tu chodí.
5.12.2009, New Plymouth - Wellington

Naše mise před několika hodinami skončila. Teď nás čeká už jen 46 hodinová cesta domů na trase Wellington - Melbourne - Honh Kong - London - Praha.
Novozélandská část znamenala další porci kilometrů, kterých nakonec moc nechybělo do celkového počtu 50.000 km. Na konci najdete km výčet.
Z Aucklandu jsme jeli do New Plymouth, a dnes do Wellingtonu, kde jsme odehráli poslední koncert. Celé turné s námi jela skupina Mr. Sterile Assemble 

Ráno nás překvapivě probudilo sluníčko, jaká to změna po propršených dnech. Jak dlouho to vydrží?

Taranaki spatřena, sice jen na pár minut, ale přece vrcholek hory vystoupil z mraků. Stihl jsem vyfotit, nikoliv už natočit - než jsem vyměnil kazetu v kameře, horu zase zahalily mraky. Taranaki už se nám neukázala, přestože trvalo ještě hodinu, než jsme vyrazili a další hodinku jsme ji po silnici no.3 objížděli a mohli ji spíše tušit než vidět.

350 km do Wellingtonu přes Wanganui, směr jih, docela odsýpá, silnice se tentokrát nekroutí.

Po cestě odbočujeme do Mowhanau, Kai Iwi Beach, kde dáváme v Tasmánském moři poslední letošní koupačku a užíváme pěkné vlny. Zbytek dne zabere jízda do Wellingtonu. Dnes výjimečně svítí slunce celý den.

V 18.30jsme opět ve Wellingtonu, NZ km účet je 1747km.

U Kierana doložíme do auta bubny a vyrážíme do klubu Happy. První hraje podprůměrná místní bluesová kapela The Control 6580 Radiophonic Blues Ensemble, následují jako vždy Mr. Sterile Assembly a na závěr UJD. Přišlo docela dost lidí, hodně Čechů a koncert byl docela fajn. Bavím se s chlapíkem Petrem Winterem, který se zná s Legendary Pink Dots, a orientuje se v české hudbě, zná třeba album Dedicated to Oldřich Janota a nechává si posílat od Indies novinky. Po příjezdu domů dodělávám blog, fotky, rozesílám tiskovou zprávu.

Konečně aspoň část noční oblohy je bez mraků, tak až poslední noc na jižní polokouli se mi podařilo spatřit Jižní kříž - vypadá docela dooost magicky!! Pak natáčím v dřezu vodu odtékající ve víru v protisměru hodinových ručiček, čili na druhou stranu než na severní polokouli. A najednou bylo 6 ráno. Uf rychle spát, ale nakonec si říkám, že to tolik nevadí, jdu spát vlastně v 18hod večer pražského času a budu tedy už částečně předpřipraven na Prahu.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

6.12. 2009, Wellington - Melbourne

Začíná naše 46 hodinová cesta domů. Kolem 12.30 odjíždíme na letiště a do Prahy to máme přesně 20.682km. To je půlka obvodu zeměkoule.... Prvních 2594km absolvujeme za 4 hodiny, a kolem 17. hod jsme zase v Austrálii, nastává 7 hodin čekání na melbournském letišti. Domů zbývá 18.088 km

Nakonec čekání uteklo a ještě poslední nákupy a dárky, a hodinu po půlnoci naposled zamávám z okýnka Austrálii, hned po odletu usínám.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Wellington

7.12. 2009, Melbourne – Hong Kong – Londýn - Praha

Probudil jsem se někde před Filipínama, dvě hodiny letu od Hong Kongu. tak to docela uteklo. V Hong Kongu na letišti kupuji v dutyfree ultralevný cigára (30Kc krabicka), užívám kuřácké budky jak v sauně, kupuju Mátovi k Vánocům vrtulník a už je čas na palubu. Mám dvojsedačku jen pro sebe, tak to je pozitivní vyhlídka na příštích 14 hodin letu. Na západ trvají lety vždy déle než na východ kvůli protivětru. Do Londýna je to 9641km. Těším se do Evropy!

Těch 14 hodin letu do Londýna se ukázalo jako dost náročných, nad Uralem byla krize, v Londýně na letišti se nedalo kouřit, letadlo z Londýna do Prahy mělo zpoždění, takže nakonec po 48 hodinách cesty v dost bídným stavu přesně o půlnoci se ocitám jak ve snu v HPČ.

Czech Music On The Road 2009 je skončena.

 

 

CELKEM KM 47596  
HPČ-Praha 40 zem
Praha-London 1053 vzduch
London-Hong-Kong 9641 vzduch
Hong Kong - Hong Kong 100 zem
Hong Kong - Adelaide 6882 vzduch
Adelaide-Melbourne 646 vzduch
Melbourne - melbourne 60 zem
Melbourne-12 apoštolů-Melbourne 550 zem
Melbourne-Sydney 705 vzduch
Sydney-Sydney 300 zem
Sydney - Melbourne 705 vzduch
Melbourne-Melbourne 50 zem
Melbourne - Hobart 615 vzduch
Tasmánie 280 zem
Hobart - Melbourne 615 vzduch
Melbourne - Wellington 2594 vzduch
Wellington-Picton-Wellington 194 voda
Wellington - Wellington 80 zem
Wellington - Rotorua 530 zem
Rotorua - Auckland 400 zem
Auckland - New Plymouth 409 zem
New Plymouth - Wellington 400 zem
Wellington - Melbourne 2594 vzduch
Melbourne - Hong Kong 7419 vzduch
Hong Kong - London 9641 vzduch
London - Praha 1053 vzduch
Praha -Praha 40 zem

 

BLOG Z CESTY PSAL A FOTIL ROMEK HANZLÍK

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na závěr:

Kolegové muzikanti mají v Austrálii i na Novém Zélandu mnohem těžší život, než ny v Evropě, musím konstatovat, že Česko je muzikantů ráj. Například na trase Praha - Plzeň, což je 100 km, se dá hrát skoro  na každém desátém  kilometru (Beroun..Hořovice..Rokycany...atd), v Austrálii se dá hrát ve městech jako je Melbourne, Sydney a pár dalších, jenže vzdálenosti mezi nimi jsou v řádech stovek až tisíců. Takže doprava nutná letecky (drahá), kluby nedávají garance na honoráře, takže kapely si vůastně musí vlastní koncerty dotovat. Na místo se musí dopravit tedy letecky, najmout si na místě nástroje, najmout si auto nebo vzít taxi z letiště, zaplatiti si nocleh, jídlo...Na Novém Zélandu je to obdobné. My jsme na NZ zvolili pozemní dopravu, jednak z ekonomických důvodů, a také protože cesta vede krásnou krajinou, v Austrálii byla letecká přeprava nezbytnost. Kapely tady hrají tak 10-20x do roka, ono moc není ani kde, měst opravdu není tolik a tím pádem klubů obecně méně...všechny australské i novozélandské kapely rády jezdí di Evropy, protože tam si opravdu zahrajou. Tak to jen tak pro osvětlení, jak to tu chodí.

Včerejší blog jsem psal v časové tísni, takže ještě doplňuju, že včerejší aucklandský koncert byl patrně nejvydařenější na celém turné, přišli místní i přespolní, dokonce jeden divák přišel, ačkoliv neznal dopředu žádnou českou rockovou hudbu,  znal jen Švankmajera a Zdenka Lišku, a děkoval nám, jak si rozšířil obzory, Vždycky potěší, když diváci přijdou a řeknou něco pozitivního, jak se jim naše hudba líbí a jak si si spojují s Prahou a s Českem.....Pak si říkáme, že naše mise má smysl. Ještě se nestalo, že by někdo nevěděl, kde je Česko, všichni nás znají, i když nedokáží někdy rozlišit Czechoslovakia a Czech Republic. Někteří přijdou na koncert, že jsou prostě zvědaví, jak zní česká hudba, někteří přijdou a dopředu nás znají, vždy dorazí i nějací krajánci. Rockových českých kapel na jižní polokouli mnoho nedorazilo, Czech Music On The Road je doufáme tím nejlepším průkopníkem.

 

dodatek k poslednímu blogu

Melbourne, Healesville, Wilsons Promentary a Melbourne

(04.12.2009 )

píše Christoph (předem se omlouvam za gramaticke chybi)

Konečne jsem našel čas napsat něco do blogu, jelikož druha půlka kapely se šla najíst a zamkla mě v baraku...

Ponděli jsme dorazili z Tasmánie brzo ráno (jak jinak), pak jsme se s Josefem prošli Melbourne, botanickou zahradu, krásně...

Útery jsme se Zavadilami odjeli do Healesville, slavny zoologicky park, kde jsem konečně viděl ptakopisky!!!! Nádhera! Samozřejmě tam bylo vidět i spousta jínich potvor, především místni dravci.
Večer zpět do Melbourne.

Ve středu jsme odjeli na 3 nádherne dny v národním parku Wilsons Promentary. Je to 200 km od Melbourne, poloostrov, a jeli jsme tam s Petrem Zavadilem (posledni Syčák v Australii) a Katkou (jeho ženou), ktery organizovali stan a vybavu na camping. Tam jsme našli nádherne pláže, drzi Wombati a Racki, Klokani a spousta jínich zvířat, absolvovali jsme celodenni trecking přes džungle na druhou stranu poloostrova.

Večer budem hrát v klubu The Retreat s místní kapelou Graveyard Train. 
(06.12.2009 )

píše Christoph ze Sydney

Tak i BOO skončil koncertovani včera, ted nás čeká ještě týden cestovani jako turisty. 
Měli jsme asi nejuspěšnejši koncert předevčírem v Melbourne, v klubu The Retreat. Dobry zvuk, funkčni aparat a publikum, ktery reagoval a kupoval hodně CD a trička. Balzam. A po nás hrála vyborna kapela Graveyard Train, doporučujem!
Včera druhy pokus o hrani v obchodem pro desky Pure Pop Music shop (první pokus se nepodařilo kvuli dešte, hraje se v nádvoří a tekla voda z repráku). Dorazily jsme tam a zijstili, že nejsou zesilovače. Po zkušenostích během australské turné nás to ale už ani moc nepřekvapilo, tak jsme píchli nastroje přimo do zvukovky naší digitalni bubenice "lucinka" a odehrali vlastně jeden z naších nejlepších koncertu na tomto kontinentu. Udajně i zvuk byl dobry a lidi reagovali skvěle.
Naučili jsme se zde, že se musíme přispusobit na situace, kterou romek nádherne popsal v posledním blogu. A podstatně to fungovalo a je to výborná zkušenost.
Děkujeme všem, ktery nám tuto zkušenost umožnily!!!