Chvála putování – Zastavovač času VI.

edf

Tak jak vám sedlo letošní léto? Lenošili jste někde ve stínu či jste potili trika na kole? Anebo jste se snad vydali někam na cykloputování pěkně natěžko? Panovala neskutečná vedra, což…Já jsem letos vozil v rámové brašně ručník, kterým jsem se na zastávkách otíral. Tak ze mě tím horkem lilo.  Člověk si nevybere, když by zmokl, tak by lamentoval, že prší, když je vedro, stěžuje si, že je vedro. Ale já si nestěžuji, vybral jsem si to sám. Ideální cyklistické počasí existuje. Je to to, co je právě dnes. Letos jsem dostal nápad, že se zajedeme vykoupat k moři. No vemte si to. Jedete si jen tak na kole, a někdo se zeptá, kam jedeš? A já odpovím ledabylým tónem: Ále, jedu k moři. Vykoupat se. A představuji si ty udivené nevěřícné pohledy. Poprvé jsme se takhle vypravili před několika lety. Jeli jsme tenkrát cestou, kterou nám před téměř 200 lety prošlapal Karel Hynek Mácha: přes Linz, Salzburg, Innsbruck, Cortinu až do Benátek. Na cestě jsme nepotkali žádné obtěžkané cyklisty, kteří by měli stejný nebo podobný cíl, byli jsme jediní, přestože jsme stovky kilometrů sdíleli mezinárodně značenou trasu Mnichov – Benátky. Tedy moje původní letošní idea byla, že si zajedeme do Berlína. Krajem Lužických Srbů. Podél řeky Sprévy. Mimochodem, víte, že tato ryze německá řeka teče v místech bývalé obce Fukov několik kilometrů Českem? Ale děti mi bohužel Berlín zavrhli. Že prý už tam byli, že to je málo atraktivní. A stalo se, v co jsem původně nedoufal, když jsem jim podsunul opět Máchovo italskou trasu. Nemohl jsem říct rovnou, že poputujeme zase podle Máchy. Nalákal jsem je, že pojedeme k moři.  A bylo mi to schváleno. Mácha tenkrát v Benátkách nekončil. Musel pěšky ještě tři týdny zpátky šlapat zase domů. A šel jinou cestou. Takže můj plán byla stejná trasa, jako šel Mácha domů, akorát v protisměru, aby cílem bylo moře. Bruck – Štýrský Hradec – Maribor – Lublaň – Terst. Starší dcera (18) nakonec dala přednost hudebnímu festivalu Povaleč, ale syn (15) byl nápadem nadšen. A jak se ty časy mění. Před několika cesty jsme byli osamělými poutníky, ale letos, vedru navzdory, jsme potkali desítky souputníků, obtěžkaných brašnami, a to jak ve směru k moři, tak ve směru od moře. Nejbližší pláž městu Terst je předměstí Barcola, a tam jsme dojeli, a šup do vody. To odpoledne takhle přijelo několik skupin. Daly se snadno poznat. Třeba parta pěti starších Rakušáků, kteří odhodili kola pod pinie a vítězoslavně se objímali. Jeden místní, když viděl naše kola s brašnami, se vyptával, odkud jsme, kudy jsme jeli, a říkal, že každou chvíli takhle někdo dorazí. No, není to nádhera? Cyklistům už nestačí jen tak jezdit někde za barákem, ale v čím dál tím větším počtu se vydávají na daleká putování. All inclusive u bazénu vymění za výšlap do horského průsmyku, a potí trika, lepí defekty, neví, kde dnes budou spát, ale jsou nadšeni, protože putovat vlastní silou, ať už pěšky nebo na kole, je neuvěřitelná nádhera, kterou pozná jen ten, kdo to zažil. A nemusíte zrovna projet celou Pacific Highway. My, středozemci, máme to moře přece jako nejnádhernější cíl. A protože jsme v srdci Evropy, ještě si můžeme vybrat. Zajet si na kole vykoupat se v moři je krásný nápad, kde i cesta je cíl. My putovali Rakouskem, přejeli celé Slovinsko a končili v Terstu. Anebo je možno vyrazit podél Nisy/Odry k Baltu. Nebo je libo Labskou cyklostezkou do Hamburgu, či až do Cuxhavenu? Několik známých mi vyprávělo, že se vypravilo na Rujánu. I na jih najdeme spoustu možností a řadu nádherných tras.  Pravda, je třeba si poradit s Alpami, ale odhodlaného nic nezastaví. K nejkrásnějším trasám patří cyklostezka Alpe Adria, spojující Salzburg s italským letoviskem Grado, jejíž velká část vede po bývalé železniční trati. Každý si najde cestu. Zajet si na kole vykoupat se v moři už nemusí být nic výjimečného. Máme přece kolo! Nejlevnější a nejnádhernější dopravní prostředek. Vím ale třeba i o jedné partě, která putovala z Českých Budějovic na jih k moři pěšky. Skoro po přímce. Putovat přes devatero hor a devatero řek je totiž ten nejnádhernější způsob, jak poznat svět. Werich řekl, že čas strávený na rybách se nepočítá. Moje parafráze je, že čas strávený na kole se nepočítá. Stačí odhodlat se a vyrazit. Kamkoliv. Garantuji, že i když zmoknete, nebo z vás poleje pot, užijete si doslova a do písmene každý metr vaší cesty.