10 dnů, které otřásly Japonskem

j5

Z cesty Už jsme doma, Psích vojáků, MCH Bandu a Pavla Fajta v roce 2008 s názvem Czech Music on the Road vznikl stejnojmenný filmový dokument. Vtipný název filmu, že...  Pár týdnů poté, co byl film hotov, bouchla Fukušima.  Změnit už to nešlo.  Nevěděl jsem, jak udělat filmu propagaci. Film je přitom úžasným dokumentem, natočený samotnými účastníky zájezdu, posléze dotočený a sestříhaný v Praze v režii Václava Kučery (mj. režisér Takového barevného ocasu letící komety).  Zde je blog psaný bezprostředně na místě během turné samotnými účastníky.

Hiroshi Masuda, vydavatelství Poseidon JP, spoluorganizátor festivalu: "Než jsem jel poprvé do Prahy, slyšel jsem dvakrát Už jsme doma. Tolik mi to dalo, že když jsem do Prahy přijel, připadalo mi, že to město už důvěrně znám...“

WEB BLOG Z AKCE:

(není-li jinak uvedeno, psal Romek)
j5

10.12. 2008, Wien, 24.30

Naše 14 členná výprava „Czech Music On The Road“  se dnes přesunula do Vídně.  Zde, v úzké boční uličce poblíž proslulé Mariahilfestrasse, sídlí klub Nachtasyl. Ten dnes patří naší výpravě. Jak napovídá název, jde skutečně o noční klub, kde se často začíná hrát po 23. hodině. Jelikož naše kapely jsou ale dost hlasité a  klub má problémy s hlukem v okolí, začíná se netradičně dříve.  Polovina výpravy dnes koncertně odpočívá (Pavel Fajt a Psí vojáci). Ve 20 hodin vystoupil MCH Band a v 21.30 Už jsme doma.  Klub doslova praskal ve švech. Po jedné skladbě MCH Bandu zvolal kdosi z publika: „To je opera!“. Snad to myslel jako pochvalu. Smršť Už jsme doma nedala divákům šanci a česko-rakouské publikum vyvolávalo Už jsme doma  několikrát zpět na pódium.  Jednoznačně přesvědčili Vídeň o svých nesporných kvalitách, zvuk byl překvapivě  výtečný, nálada náramná. Já jsem měl radost, že jsem po letech potkal staré známe z bývalé skupiny Scrooge, spřízněnou s  Už jsme doma, která ale již neexistuje – škoda, protože to byla naprosto skvělá skupina, kterou si můžete pamatovat i z českých pódií, kde odehráli desítky koncertů. Její bubeník Günther hostoval s Pavlem Fajtem v jednom ze Sletu bubeníků a také společně s Werk vystoupil na našich festivalech na Lipně a několikrát v Mikulově. Zpět k naší výpravě. Po půlnoci, ačkoliv zábava nabírala obrátky, balíme a vyrážíme na nocleh, zítra nás čeká náročný přesun do Tokia a ještě je nutné přebalit naše zavazadla a vybavení, které bereme s sebou, protože s povolenými kilogramy do letadla jsme na tom jen tak tak, ne-li přes; a každé kilo navíc znamená  tučný poplatek… Tak mě napadá, že zítra budeme Czech Music On The Air. Je jedna v noci, zítra touhle dobou bychom měli být už v Tokiu a budeme díky časovému posunu po snídani. Romek Hanzlík

j3

11.12.2008, Helsinky, 15.00

Polovina výpravy letí z Vídně přímo do Tokia (MCH, PVO), druhá polovina (Už jsme doma, Fajt, Romek) přes Helsinky. (To kvůli zpáteční cestě, Finnair létá z Osaky).  Naše třicetikilové kufry s vybavením a kytary prošly bez problému check-in. Před pár minutami jsme přistáli v zasněženém Finsku, na letišti je volná wifi, takže je příležitost využít tříhodinové čekání na let do Tokia.  Někdo pivo, někdo kafe,  někdo notebook, někdo procházka po bezcelní zóně….a v 17.20….směr Tokio!!!! Romek Hanzlík

25102009016

12.12.2008, Tokio, 22.00 (14.00 SEČ)

Desetihodinový let přežili někteří spánkem, někteří s vínem nebo sledováním videa či sledováním trasy letu, hned za Helsinkami jsem vlétli do Ruska a to jsme opustili až někde nad Vladivostokem a pak už se blížilo Japonsko. Do Tokia jsme přilétli v 10 ráno (dvě hodiny v noci pražského času). Očekával nás již MCH Band a PVO, kteří přistáli o půl hodiny dříve.  První setkání s Japonskem hned po průchodu celnicí bylo přivítání s Misou. Misa  s Hiroshim Masudou jsou společně s A.M.P. organizátory festivalu Czech Music On The Road/Czech-Japan Arts. Po 4 dny bude večer patřit vždy jedné české a jedné japonské skupině.   Hiroshi je majitelem vydavatelství Poseidon, v němž vyšly japonské CD a DVD Už jsme doma. Hned po východu z letiště obsazena kuřácká budka (uzavřený prostor velikosti buňky na volném prostranství před letištěm).

Pak 60 km přesun z letiště a ubytování v centru Tokia v hotelu Sakura. Vše je miniaturní, pokojíky, postele i ručníky (cca 3x5cm)..

Do setkání s Hiroshim zbývalo pár hodin a tak většina vyrazila na obhlídku okolí, případně na jídlo, někteří se vyrovnávali s jet legem spánkem. Po 17. hodině jsme šli na obhlídku klubu Goodman ve čtvrti Akihabara, kde s bude odehrávat naše tokijská spanilá jízda. Večer následovala společná večeře všech hudebníků i organizátorů. Únava se projevuje a tak jdeme všichni poměrně brzy spát. Romek Hanzlík

2008-12-13-04-22-41-37

13.12.2008, Tokio, 24.00 (16.00 SEČ)

Dnes začal festival. Ovšem nejdříve jsme se vypravili do Asakusy do chrámu Sendzoža, kde jsme pořídili skupinové foto. Potom MCH Band odjel na zvukovou zkoušku, ti co měli volno jeli lodí do jižní části Tokia a pokusili se navštívit Tokia Tower, místní obdobu Eiffelovky, což se ukázalo jako neschůdné, protože fronta byla dlouhá asi 800 metrů. Náhradní řešení nabídl Roppongi Hill s vyhlídkou z mrakodrapu. V podvečer se celá výprava sešla v Goodmanu. Festival Czech Music On The Road – Czech Japan Arts odstartovala tokijská skupina KBB skvělým výkonem (v květnu je přivítáme v Čechách!). Instrumentální hudba postavená na houslových melodiích s těkavým rytmickým spodkem, shodli jsme se, že jsme v KBB cítili kus slovanské melodiky, ačkoliv kapely byla výrazně japonská – nezvyklé postupy, dravý spodek, prostě úžasné. MCH Band musel japonkským uším také znít nezvykle, zpočátku sice byla znát trochu nervozita, ale pak se vypjali k perfektnímu výkonu, který publikum odměnilo dlouhým potleskem. Nutno říci, že obě kapely byly dokonale nazvučené, nebylo co vytknout. Samotný prostor klubu Goodman se zdý být naprosto ideálním pro tento typ hudby  - vše je uzpůsobeno koncertům a divák se zde cítí velice dobře. Bylo plno a atmosféra komorní, publikum velice pozorné a živě a vděčně  reagující. Český charakter akce podtrhla  česká restaurace v Tokiu, která připravila české pivo a české jídelní speciality.

Na závěr večera se sešli na společenskou večeři MCH Band, KBB a organizátoři festivalu. Romek Hanzlík

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Miroslav Wanek, Filip Topol, Pavel Fajt

14.12.2008, Tokio, 24.00 (16.00 SEČ)

Dnes se v Tokiu ochladilo, zatímco první dva dny se dalo chodit v tričku, dnes někteří vytáhli dokonce čepice. A pršelo… Zvolili jsme poznávací jízdu vlakem na trase Yamanote, která obkružuje centrum Tokia. V Sinjuku jsme objevili sushi bar – talířky jezdily dokola na kolejnici a prázdné talířky se vršily před každým jedlíkem – to bylo také poznávací znamení kolik talířků, tolik yenů… Jinou high tech jsme zažili při večeři  včera – hosté měli na stole elektronické tablety, do kterých naťukávali objednávku…

Pavel Fajt pak odjel otestovat Muzeum bubnů taiko: Taikokan, Už jsme doma čekaly povinnosti – zvuková zkouška a koncert (neponecháváme nic náhodě a ačkoliv koncert začíná až v 19 hodin, zvuková zkouška je naplánována již na 14. hodinu – a vzhledem k japonské přesnosti je třeba vše opravdu dodržet na minutu), MCH Band, který měl volno, se vydal do Sinjuku. Západnímu Sinjuku dominují mrakodrapy – jeden z nich je tokijská metropolitní vláda, dá se vyjet do 45. patra. Východní Sinjuku je  čtvrť plná obchodů a reklam. Opustil jsem Už jsme doma a doprovázel jsem Pavla Fajta na jam session do západní Asakusy do klubu Knuttel House, kde byl pozván 5 tokijkými hudebníky  zúčastnit se improvizovaného jam sessionu. Hrálo se dlouho a intenzivně a diváci byli moc spokojeni a muzikanti si pochvalovali společné hraní. Fajt zažívá takový japonský rok – po česko-japonském Sletu bubeníků opět další vazby s hudebním Japonskem. O koncertu Už jsme doma si řekneme až zítra. Romek Hanzlík

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

2. 2008, 21.00 (13.00 SEČ) Včerejší koncert UJD zapsal MCH:

Večer koncert japonské kapely Bondage Fruit a UJD. Romek mě požádal, abych udělal záznam a dal mně kameru. No, nevím, zda to k něčemu bude. Dělal jsem to poprvé. Ale zpět ke koncertu. Bondage Fruit hráli moderní jazz. Nejvíc mně nadchli tím, že v sestavě kapely byl vibrafon. Krásný, v dobách, kdy jsem na vibrafon hrál, naprosto nedostupný nástroj. Zvuk vibrafonu mám rád dodnes, takže se mně to líbilo. Psát o tom, že Japonci jsou naprosto dokonalí hudebníci, nemá smysl. Prostě tomu tak je. Většinou  jde o  lidi s klasickým hudebním vzděláním. Zajímavé je, že tím nejsou nijak determinováni.

Seděl jsem v šatně za zvukotěsnými dveřmi, abych natočil příchod hudebníků z jeviště a přitom v klidu poslouchal a užíval si zvuk vibrafonu koncert z TV umístěné v rohu  šatny.

Natočil jsem dle zadaného úkolu hudebníky přicházející do šatny a  odchod UJD na scénu. Po příjemném moderním jazzu působili UJD jako uragán. Japonci, slušné obecenstvo, které sedělo na sedadlech a poslouchalo soustředěně se začali na sedadlech zmítat a všelijak ohýbat.

Ale svá místa neopouštěli a tancovali vsedě. Nevím jak UJDéčkům, ale mně se jejich způsob poslechu zamlouvá. Už při našem koncertě mně napadlo, že je to jako kdysi v kulturáku. Ale oni tak poslouchají ne proto, že by hrozil průšvih. Koncert skončil triumfem. Točím, točím po po koncertě uvolněné a nadšené lidi. Najednou v hledáčku Japonec v tričku české fotbalové reprezentace. Nadšeně sázel do kamery véčka. Jeho kamarád na mně dokonce česky: „Dobrý den!"  A fanynky. Bylo vidět, že UJD nehrají v Japonsku poprvé a že mají zázemí svých věrných. Budiž jim to přáno, zaslouží si to.

2008-12-14-06-44-49-39

Zajímavé bylo pozorovat v šatně  během jejich koncertu japonské hudebníky. Řekl bych, že UJD neznali a vypadalo to, že se chystají poslechnout jen jednu písničku a odejít. Nakonec zůstali dokonce a bavili se humorem, kterého je v hudbě UJD dosti. Vynikající kytarista byl nejvíc nadšen Mírovo punkovou rukou. „Gummi hand“ opakoval si nevěřícně. Kdyby hrál v mládí punk, tak by se nedivil a uměl by to taky. A obzvlášť kdyby ho hrál v Česku v letech, kdy punkoví kytaristé soutěžili o nejrychlejší beglajt!

2008-12-12-13-29-19-23

Tokio, 15.12. 2008, 25.00 (17.00 SEČ)

Ráno pár nadšenců naší výpravy vstalo v 6.30 a vypravilo se podívat se na proslulý rybí trh. Říká se, že kdo byl v Tokiu a nebyl na rybím trhu, nebyl v Tokiu. Je fakt, že takhle organizovaný chaos se jen tak nevidí.

Dnešní den byl v pořadí třetím dnem festivalu. Program byl hodně nabitý a zvučit se začínalo již ve 14 hodin. A jak je v Japonsku zvykem, začátek koncertu byl v 19.00 (tedy nikoliv v 19.06 nebo 19.10, ale 19.00). Na koncert dorazil Steve Eto, náš starý známý z letošního Sletu bubeníků….Úvod večera patřil skupině Fresh, velice mladá místní skupina, následovali další místňáci Hallucigenia. Pak již usedl k bubnům Pavel Fajt. V polovině koncertu se k němu  přidala butó tanečnice Sawaka Oka, To celý koncert překvapivě pozvedlo do vyšších dimenzí a bylo to úžasné. Evropská rytmika a japonský tanec….Následoval přídavek a po něm ještě session s předchozí kapelou i se Sawakou Oka. Diváci odcházeli náramně spokojeni.  Věřím, že zde zanecháváme jen ty nejlepší dojmy. Česká hudba má v Japonsku opravdu dobrý zvuk a všichni mají povědomí o naší kultuře, návštěvnosti koncertů jsou výborné a reakce taktéž. Díky, Tokio.

Zítra se naše výprava rozdělí na dvě části, Psí vojáci završí festival a vrací se s MCH domů, Czech Music On The Road však pokračuje (Už jsme doma a Fajt) do Nagoi a Osaky.

Dnes jsme zjistili s Hirohim Masudou, že jsme se potkali před cca 10 lety na festivalu Mimi v Arles, kdy jsme se ještě neznali. Hm...Svět je malý. Romek Hanzlík

2008-12-16-14-28-52-8

TOKIO, 16.12.2008, 24.00 (16.00 SEČ) zapsal Mikoláš

Český festival v Tokiu dnes skončil koncertem Psích vojáků.. Docela jsem byl zvědavej, jak budou Japonci reagovat na muziku postavenou na textech. Ale tušil jsem, že budou reagovat dobře. Cítí a ctí v hudbě emoce a klidně odpustí nějakou tu muzikantskou nepřesnost, případně i jinou nedokonalost.

Před Vojákama byly dva japonský soubory. Drifting Devil, ale jméno je bez záruky, protože na fahrplanu v šatně to bylo v japonštině, takže může jít i o jméno CD, které jsem od nich dostal. Pianistka a zpěvačka, taková paní Topolová a s ní tanečnice. Musím říci, že se mi to moc líbilo. Hudebnice asi znala Bohuslava Martinů, Henry Cow, nebo Art Bears. Jako kdyby Dagmar Krause sedla k pianu a prováděla skladby Freda Frithe jako sólistka. Každopádně hrála zajímavou muziku a doplňovala ji skvělým zpěvem, intonačně, výrazově i harmonicky velmi zajímavým a těžkým.

Následovala skupina Quikion vedena místní obdivovatelkou Ivy Bittové. Také moc pěkný zážitek. Šéfová hraje na malinkou italskou harmoniku a doprovází ji velká harmonika  a akustická kytara.  Používá i perkuse a dětské pianko. Ivu obdivuje, ale jede si po svém a dělá to moc dobře. Musím říct, ze pro mě to byl, co se týká japonských souborů, nejlepší večer.

A pak nastoupili Psí vojáci.Trochu smutný, protože lidí přišlo tentokrát méně než ty tři předchozí dny. Zbytečně se tím trápili, neboť publikum, které přišlo, si je opravdu užívalo, a muzika Vojáků jim udělala radost.

No a teď už jdu spat.

Ještě ne. Jeden z místních promotérů nám po koncertě Vojáků lámanou angličtinou vysvětloval, že festival má svůj blog. Lidé, kteří tam píší, většinou návštěvníci, jsou nadšeni českou muzikou, neboť: „czech music have spirit!“ , který u vetšiny rockových kapel už dávno postrádají. To potěší, ne?

Mikoláš PS II. Kurva, tohle mne stálo právě šest set Yenů!!!! A  Sakra!!! Mikoláš

2008-12-16-16-20-01-51

Nagoia, 16.12.2008, 19.00 (11:00 SEČ), píše Míra Wanek:

Už se nám to chýlí, ještě dva koncerty a jeden výlet do Kjota a jedeme domů. Původně to tak ani nebylo plánováno, ale ze čtyřdenního koncertování se nakonec vyklubal docela zajímavý česko-japonský festival. Hiroshi, se kterým se známe již 4 roky a který nám již dvakrát předtím organizoval japonské turné a dokonce vydal CD a DVD, celou věc pojal tak, že večer co večer se k českým hudebníkům přidali hudebníci japonští, snažil se vybírat tak, aby kapely s sobě nějak seděly. K MCH Bandu dal KBB, hudebně sice trochu jinde, ale dramaturgicky se to příjemně doplňovalo. Co mě na KBB nejvíc pobavilo, bylo to, že si nechali postavit 4 mikrofony na zpěv a nezpívali, hráli jen intrumentálky. Ty mikrofony měli jen na povídání si mezi písničkami. Houslista mluvil na lidi, ale zároveň se obracel na své spoluhráče a ti reagovali, buď smíchem nebo nějakou hláškou, a publikum se bavilo s nimi. Nerozuměl jsem ani slovo, ale ten smích byl nakažlivý, šla z nich pohoda a bezprostřednost. Tyhle hovory mezi písněmi byly neuvěřitelně dlouhé, ale nikomu to nevadilo. Myslel jsem napřed, že je to specialita KBB, ale to samé se opakovalo i při koncertu naší „spolukapely“ a v pondělí před Fajtem znovu. Hiroshi tvrdí, že je to normální.

Hráčské schopnosti i sehranost a lehkost KBB byla úžasná, melodie trochu připomínaly jižní Moravu, shodli jsme se na tom nezávisle s Romkem, opravdu jakoby slovanské, ale vzápětí přecházely do dálného Východu a hned zase trochu do středního proudu anglo-amerického, to celé v jazz-rockovém balení. Někomu se to líbí, někomu ne, ale na mě z toho proudila hlavně ta lehkost a hravost, humor. MCH band s humorem pracuje velmi málo a tento večer to bylo dobře, pěkně se to doplňovalo. Znám kluky už dlouho a slyšel to spoustakrát, ale v tom srovnání mi došlo, jak jsou originální. To předtím byla zábava, příjemná, ale všechno jsem jakoby věděl dopředu. U MCH bandu zažívali diváci pocit poznání něčeho nového, nešla z toho deprese, ale závažnost. Japonské publikum je soustředěné, při KBB se hlasitě smáli, ale teď pozorně poslouchali a bylo zřejmé, že je to pro ně neznámý a tudíž zajímavý prostor.

Bohužel jsem nevydržel do konce, přihlásil se mi jetleg (časový posun) a já nemohl udržet víčka nahoře, ale nedivil jsem se, když mi druhý den říkali, že dvakrát přidávali.

Pokračování příště

2008-12-13-02-51-03-36

Nagoia, 16.12.2008, 20.00 (12:00 SEČ), píše Pavel Fajt:

O tanečnici buto“

Mike s jedním zubem mi řekl že má nápad, že se mnou bude vystupovat tanečnice buto. Hned vytáhl mobil a ukazoval mi ji zmenšenou. Nasadil jsem si brýle a musel uznat, že je pěkná, a že tedy nic nebrání tomu, aby se mnou vystupovala. Vůbec jsem měl pocit, že čím víc se blíží začátek koncertu, tím víc lidí chce se mnou na jednom podiu performovat. Tanec butó je však něco, co se nevidí každý den ani v Japonsku, natož v Evropě a tak můj zájem byl nehraný. Sawako Oka …tak se tanečnice jmenovala..přišla během večera a hned bylo vše domluveno. „Po skladbě Delay Delay přijď na podium“ řekl jsem. Je to 5. skladba. „Hai“ (ano) odpověděla stejně jako už spousta Japonců před ní a mně bylo hned jasný, že jistota toho, že rozumí je tak 50 na 50. Byla však krásná a tak jsem si řekl, že je vlastně jedno kdy přijde. Spletla se jen nepatrně. Byla oblečená v tradičním japonském úboru, celá bílá, v každé ruce vějíř a pohybovala se s jistotou profesionála který ví, že čas je součástí bytí nejen v životě, ale i na pódiu. Ladné, noblesní pomalé pohyby, které se nečekaně zrychlovaly a rozehrávaly pocit motýla volně poletujícího na pódiu. Zcela přirozeně jsme spolu tvořili zvukově pohybovou kreaci, bubny se zesilovaly a Sawako začala využívat vše, co jí prostředí nabízelo, tedy i zem. Sólový koncert jsem ukončil skladbou Loreta a přesně jak jsme se domluvili stála Sawako na kraji pódia a pozorovala konec koncertu. Super, našel jsem další spřízněnou duši, říkal jsem si a byl rád, že moje první sólo v Japonsku dopadl dobře. Jednozubý Mike stál pod pódiem a potutelně se usmíval. Vyšlo mu to.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nagoia, 16.12.2008, 26.00.00 (18:00 SEČ)

Musím říci, že mi japonská přesnost zcela vyhovuje.  Zpoždění neexistuje, a můžete se spolehnout, že schůzka v 11 hodin znamená opravdu 11.00. 00. Takže v 11.00 nás vyzvedl Hiroshi na hotelu, rozloučili jsme se s PVO a MCH Bandem a v 11.56.00 jsme vyjeli z Tokia rychlovlakem Kodama 553 do 300 km vzdálené Nagoi. GPS naměřila průměrnou rychlost 180-200 km/h, maximum 250 km/h. V Nagoyi, třetím největším japonském městě,  nás čekala  Yayoi, organizátorka našeho pobytu. Odjeli jsme na hotel, rychlá sprcha a pak jsme se přesunuli do klubu Day Trip, kde přesně v 16.00 - podle itineráře - začala zvukovka. Miluji japonskou přesnost!!

j7

Dnešní večer zahájila místní skupina FuzzSection. Ačkoliv jsme dosud hráli s velmi kvalitními japonskými kapelami,  byla potvrzena výjimka potvrzující pravidlo. Pak nastoupil Pavel Fajt. V publiku měl dost příznivců, kteří si před koncertem nechávali podepsat přinesené CD Bittová-Fajt, takže diváci očividně věděli, na co přišli. Není tedy divu, že jeho set se setkal s ohlasem. Už jsme doma trochu potrápil zvukař, který nastavil úroveň odposlechů jinak než na zvukovce, ale po chvíli se vše srovnalo. Míra pozval na pódium Hiroshiho, který měl dnes narozeniny, popřál mu vše nejlepší a UJD mu zazpívali Happy Birthday na melodii písně Fíkus (!). Přesto, že si UJD stěžovali na zvuk odposlechů, v publiku vše hrálo skvěle, muzika tlačila a valila. V šatně se měla chystat následující skupina Free Love, ale jak spustili Už jsme doma, dali se do  neutuchajícího tance a aplaudování. Ke konci setu se přidal i Pavel, a v backstagi se konal jam, bubnování a tanec do rytmu UJD.

Celý večer zakončili místní Free Love; jak název napovídá, trochu ve stylu hippies. Free byli rozhodně,  jejich skladby neměli pevnou strukturu, převalovaly se a odvíjely se zcela volně.  Nesporně zajímavé a těžko popsatelné. Tak ještě najíst a hajat. Romek Hanzlík

2008-12-13-03-15-52-4

Osaka, 17.12.2008, 19.00 (11:00 SEČ)

Přesunuli jsme se (opět vlakem) z Nagoi do Osaky, po souměstí Tokio-Yokohama druhého největšího japonského města, kde na nás již čekali členové skupiny Djamra, staří známí UJD. Dnes hrají opět čtyři skupiny, takže z nádraží jsme pílili rovnou na zvukovku. Tak uplynul den v klubu a nejbližším okolí (pouze já jsem se metrem vypravil do Umady na tzv. visuté zahrady na Umada Sky Buliding).

Večer zahájil svým setem Pavel Fajt, přestože už jsem psal, že všude byl zvuk výborný, tak dneska byl ještě výbornější – ostatně všechny kluby zde vlastní špičkové vybavení a zvukaři to umí, jediná potíž byla, že ne všichni rozuměli anglicky…Pavla můžeme jen obdivovat, jak sám, jen se svými bubny, respektive bubny a elektronikou, dokáže udržet pozornost, zaujmout a nadchnout, z mého pohledu posluchače všech jeho 4 japonských vystoupení hodně záleží na momentálním rozpoložení, na rozložení sil a na vložené energii. Má to o dost složitější než kapela, kde se všichni členové doplňují a strhávají k výkonu navzájem. Přesto každého zde nadchl…Klobouk dolů.

Místní Ese Roman nelze nazvat jinak než japonským masakrem, neuvěřitelně hlasité, intenzivní a energické, těžko popsat, jedno z nejlepších, co jsme tu slyšeli (po Bundage Fruit).

2008-12-18-05-03-52-9

Jako třetí hráli Už jsme doma, kteří mají v Osace již dobré jméno – dokonce byli poznáni na ulici kolemjdoucími :-). Koncert? Úspěch – jako vždy, Už jsme doma znějí stále velice originálně a pro jinou mentalitou oplývající Japonce určitě hodně nezvykle – v tom nejlepším možném slova smyslu. Napřed jakoby nevěděli, co si o tom myslet, ale pak je muzika vtáhne do děje a pohltí a dostane do kolen…. Takové zjevení a posel dobrých tónů z Prahy….

A na závěr naši hostitelé skupina Djamra (znáte z Prahy!). Ti také patří k tomu lepšímu, co jsme zde slyšeli. Hiroshi tomu říká progressive rock… Romek Hanzlík

2008-12-18-07-06-36-13

Naše misa je skončena.

Natočili jsme zde kvantum materiálu pro dokument, tak snad se zadaří brzy sestříhat…

4 denní česko-japonský festival alternativní hudby v Tokiu připravila agentura A.M.P. ve spolupráci s japonským Poseidonem (Hiroshi Masuda). Postupně se v klubu Goodman v tokijské čtvrti Akahabara představili MCH Band, Už jsme doma, Pavel Fajt a Psí vojáci.

Celý čtyřdenní festival v Tokiu měl česko-japonský charakter – každý večer se představila jak česká skupina, tak jejich japonský protějšek. Občas dokonce došlo k prolnutí umělců – například Pavel Fajt pozval ke svému vystoupení tanečnici tradičního japoského tance butó Sawaku Oka, došlo také na improvizované společné hraní (česko-japonské jam session).

Myšlenka představit podstatnou část toho nejlepšího z české alternativy je principem putovního festivalu Czech Music On The Road, které od roku 2001 organizuje Romek Hanzlík z agentury A.M.P. Za 8 let trvání projektu se představilo již 15 různých českých umělců a skupin v 20 zemích. Poprvé ale celý projekt namířil tak daleko. Že se  jednalo o správnou volbu, dokazuje velký zájem publika o festival, každý koncert byl velice dobře navštíven a nadšeně přijat obecenstvem. Česká hudba má v Japonsku obecně dobrý zvuk, je to však zcela poprvé, kdy se zde odehrává tak rozsáhlá akce tohoto druhu hudby. Pro všechny účastníky výpravy bylo překvapenim, nakolik jsou Japonci obeznámeni s českou kulturou, jak dobře znají českou klasickou hudbu a kolik znají hudebních jmen z české nezávislé scény.

Festival Czech Music on The Road posunul dobré povědomí o kvalitě kultury České republiky opět o stupínek dopředu.

Czech Music on The Road se koncerty Fajta a Už jsme doma dále představila v Nagoi a Osace. Příležitost seznámit se s českou hudbou tak měla tři největší japonská města – Tokio, Nagoia a Osaka

Přehled koncertů

 

13.prosince 2008, klub Goodman, Tokio www.clubgoodman.com

http://clubgoodman.iflyer.jp/venue/access

MCH Band www.mchband.cz

KBB www.internet.ne.jp

*******************************

  1. prosince 2008, klub Goodman, Tokio www.clubgoodman.com

http://clubgoodman.iflyer.jp/venue/access

Už jsme doma www.uzjsmedoma.com

Bondage Fruit www.musicterm.jp

*******************************

  1. prosince 2008 Knuttel house, Tokio www.jcom.home.ne.jp

Pavel Fajt(d),

Kenichi Matsumoto (sax)

Kazuo Yoshida (flute, etc),

Takashi Hayashi (g)

*******************************

  1. prosince 2008 klub Goodman, Tokio www.clubgoodman.com

http://clubgoodman.iflyer.jp/venue/access

Pavel Fajt www.fajt.cz

Hallucigenia

Kazuto SHIMIZU, keyboards jp.youtube.com/watch?v=eSTqGbPUhMk

Mitsuru NASUNO, bass jp.youtube.com/watch?v=0xGixEhZht4

Tatsuhisa YAMAMOTO, drums jp.youtube.com/watch?v=Z_chPUx39JU

*******************************

  1. prosince 2008, klub Goodman, Tokio www.clubgoodman.com

http://clubgoodman.iflyer.jp/venue/access

Psí vojáci www.psivojaci.cz

Quikion homepage2.nifty.com/fhifan/

Eiko Ishibashi www.eikoishibashi.com

*******************************

  1. prosince 2008m Day Trip, Nagoia http://daytrip.txk.jp/

Už jsme doma www.uzjsmedoma.com

Pavel Fajt www.fajt.cz

Free Love ww35.tiki.ne.jp

*******************************

  1. prosince 2008, Sansui, Osaka www.sunsui.net

Už jsme doma www.uzjsmedoma.com

Pavel Fajt www.fajt.cz

Djamra www.wakwak.com

*******************************